ECLI:CZ:US:2012:1.US.3332.12.2
sp. zn. I. ÚS 3332/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 25. října 2012 ve věci navrhovatele JOKA Agentura s. r. o., Praha 8, Střížkovská 8/9, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem se sídlem Praha 9, Krausova 605/6, o ústavní stížnosti proti části výroku I. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. dubna 2011 č. j. 53 Co 564/2010-72 a části výroku I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. prosince 2009 č. j. 22 C 267/2008-43, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení části prvního výroku rozhodnutí soudů, kterým byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení částky 143 763,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že u soudu I. stupně uplatnil náhradu škody v celkové výši 1 245 219,- Kč, způsobené mu nesprávným úředním postupem, když tato částka zahrnovala vedle vyčíslené škody 1 101 456,- Kč způsobené mu vydražením pohledávky přiznané oprávněnému platebním rozkazem, který byl následně zrušen pro vady jeho doručení (což mělo za následek nesprávné vyznačení právní moci), i náhradu nákladů vynaložených v řízení ve věci sp. zn. 9 C 69/2005 před soudem I. stupně ve výši 42 107,- Kč, na úhradu soudního poplatku z odvolání částkou 17 140,- Kč, na náklady spojené s odvolacím řízením 27 693,- Kč a dále náklady přiznané zrušeným platebním rozkazem ve výši 29 240,- Kč a spojené s výkonem rozhodnutí v částce 27 683,- Kč, celkem tedy vzniklé škody ve výši 143 763,- Kč s příslušenstvím. Poněvadž soud II. stupně rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ve věci samé potvrdil, podal proti jeho rozsudku dovolání k Nejvyššímu soudu, který, pokud jde o částku 1 101 456,- Kč, zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil k dalšímu řízení, jinak dovolání odmítl. Toto odmítnutí dovolání vztahující se k uplatněné částce 143 763,- Kč obsahující výše rozepsané náklady, uplatněné jako nárok na škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, odůvodnil dovolací soud poukazem na výši jednotlivých položek, které nepřevyšují částku 50 000,- Kč [§237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu], jakož i na svou judikaturu. Protože se navrhovatel rozhodnutími soudu I. a II. stupně (o zamítnutí žaloby ohledně částky 143 763,- Kč cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Litiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, cestou ústavní stížnosti navrhuje v tomto rozsahu jejich zrušení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníka usnesením návrh odmítne, je-li návrhem nepřípustným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 4 a §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu návrhu, stížností napadených rozhodnutí, rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 6. 2012 č. j. 28 Cdo 3930/2011-93 a usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2767/11 bylo zjištěno, že proti rozsudku soudu II. stupně, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 12. 2009 o zamítnutí žaloby na náhradu škody ve výši 1 245 219,- Kč, podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu a také ústavní stížnost, která byla dne 31. 10. 2011 podle §43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnuta mj. s tím, že žalobce podal také proti označenému rozsudku dovolání, o němž nebylo dosud rozhodnuto a, pokud by bylo odmítnuto jako nepřípustné pro důvody závisející na uvážení Nejvyššího soudu, pak zůstane stěžovateli zachována lhůta k podání ústavní stížnosti jak ve vztahu k rozhodnutí dovolacího soudu, tak i ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího. Nejvyšší soud svým rozsudkem ze dne 13. 6. 2012 č. j. 28 Cdo 3990/2011-93 zrušil rozsudek soudů obou stupňů ve výroku vztahujícím se k částce 1 101 456,- Kč s příslušenstvím, v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení soudu I. stupně a ve zbývající části (o zamítnutí žaloby ohledně částky 143 763,- Kč) dovolání odmítl pro jeho nepřípustnost - vzhledem k obsahu §237 odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, který stanoví tuto nepřípustnost ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000,- Kč a v obchodních věcech 50 000,- Kč, když k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Žalobce, nyní stěžovatel, výrok rozsudku dovolacího soudu o odmítnutí dovolání - tj. rozhodnutí o posledním zvoleném a použitém procesním prostředku k ochraně tvrzeného práva - ústavní stížností nenapadl, v návrhu brojí pouze proti části rozsudku soudu I. a II. stupně i když odmítnutí dovolání z důvodů daných §237 odst. 2 občanského soudního řádu nepochybně nelze považovat za učiněné tak, jak má na mysli §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tj. z důvodů závisejících na uvážení soudu.
Pro výše uvedené byl návrh jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) výše citovaného zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. října 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj