ECLI:CZ:US:2012:1.US.3432.12.1
sp. zn. I. ÚS 3432/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele euroAWK s. r. o., se sídlem Praha 10, Konopišťská 739/16, zastoupeného Janem Najmanem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. července 2012 č. j. 26 Cdo 2837/2011-145, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaného usnesení, současně navrhl odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jimiž byl zavázán k vyklizení v nich označených nemovitostí, a také zrušení ustanovení §6 odst. 1 vyhlášky č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že se napadenými rozhodnutími cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na průběh řízení o žalobě o vyklizení nemovitostí, které užíval na základě nájemní smlouvy pro umístění a provozování velkoplošných reklamních zařízení či staveb pro reklamu, této žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání, který považoval za nesprávný a neodůvodněný, a to pro absenci kvalifikovaných důvodů pro takové rozhodnutí. Soud II. stupně jeho odvolání, ve kterém poukázal zejména na nesprávné závěry soudu o elektronickém doručení zpráv do datové schránky, nevyhověl, napadené rozhodnutí potvrdil, když se ztotožnil se závěry soudu I. stupně a jeho námitky označil za účelové, nepodložené a nevěrohodné. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal dovolání, které bylo odmítnuto. Soudní rozhodnutí označil za nesprávná a nepřezkoumatelná, a poněvadž mu jimi byla uložena povinnost odstranit z předmětných nemovitostí všechna nainstalovaná zařízení, navrhl, aby Ústavní soud jejich vykonatelnost odložil. Současně s poukazem na znění §6 odst. 1 vyhlášky č. 194/2009 Sb., navrhl zrušení tohoto ustanovení, když v něm obsažená doba 90 dnů pro uložení zpráv v datové schránce je nepřiměřeně krátká a vede k tomu, že po uplynutí uvedené doby již oprávněný nemá možnost se s obsahem datové zprávy seznámit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se, přestože dovolání žalovaného napadající rozsudek soudu II. stupně odmítl opodstatněně jako nepřípustné, v odůvodnění svého usnesení vyslovil ke všem jeho uplatněným námitkám. Zejména vyložil správnost právního názoru soudů, že k vydání rozsudku pro uznání ve smyslu §114b odst. 1 a 5 a §153a odst. 3 občanského soudního řádu byly v předmětné věci splněny zákonné podmínky, když se žalovaný na výzvu ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřil ani v této lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, byť uvedená výzva byla doručena dne 20. 5. 2010 do jeho datové schránky, do níž se přihlásil dne 21. 5. 2010. S poukazem na ustanovení §20 odst. 1 písm. e) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jakož i na svou judikaturu Nejvyšší soud dále konstatoval také správnost v rozsudcích učiněných závěrů, týkajících se doby dodání listiny do datové schránky žalovaného, z níž pak soudy dovodily počátek běhu a uplynutí lhůty pro podání jeho vyjádření podle doručené výzvy. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. Poněvadž návrh na zrušení rozhodnutí soudů byl odmítnut, nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení podle §64 odst. 2 písm. d) citovaného zákona o Ústavním soudu, tj. řízení o návrhu stěžovatele na zrušení §6 odst. 1 vyhlášky č. 194/2009, jak ve svém podání požadoval, stejně jako pro rozhodování o navrhovaném odkladu výkonu napadených rozhodnutí [§79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu