ECLI:CZ:US:2012:1.US.3457.12.1
sp. zn. I. ÚS 3457/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele P. H., zastoupeného JUDr. Václavem Faltýnem, advokátem se sídlem Domažlice, nám. Míru 143, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. května 2012 č. j. 57 Af 40/2010-243, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaného rozsudku, kterým soud sice vyhověl žalobě proti žalovanému Celnímu ředitelství v Plzni, jehož rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, avšak na nákladech řízení mu jako úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu pouze ve výši 9 380,- Kč, ačkoliv tyto náklady mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem v částce 98 840,- Kč. Uvedl, že svého zástupce zmocnil k podání 23 správních žalob proti 23 správním rozhodnutím, přičemž v každém z těchto případů došlo k převzetí a k přípravě zastoupení se vším, co je s tím spojeno jak z hlediska administrativy, tak z hlediska věcného seznámení se s obsahem jednotlivých správních rozhodnutí a s jejich posouzením z hlediska skutkového i právního. Teprve následně bylo učiněno formálně toliko jediné písemné podání, obsahující správní žalobu proti každému z uvedených 23 rozhodnutí, při zohlednění specifik toho kterého z nich a nutnosti uplatnit žalobní důvody nejen společné pro všechny případy, ale také odlišné ve vztahu jen k některým správním rozhodnutím. Za těchto okolností šlo ve své podstatě o spojení 23 věcí ke společnému projednání a soud měl proto v otázce rozhodování o náhradě nákladů řízení v případě plného úspěchu ve věci postupovat přinejmenším podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, dle níž je při spojení věcí přiznávána náhrada za každý úkon, přičemž za jeden v plné výši a v dalších ve výši poloviční. I když ani s takovým názorem nesouhlasí, jeho nerespektováním soudem došlo ve vztahu k němu, jako žalobci, přinejmenším k porušení principu rovnosti v přístupu a legitimního očekávání. Z uvedených důvodů se proto cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k ní.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného výroku rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Plzni vyhověl žalobě stěžovatele napadající rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni, která se vztahovala k vyměřeným clům z dovezeného zboží (osobních automobilů různých značek), předmětná rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl v souladu s tím, že žalobě bylo vyhověno, přičemž jejich výše byla stanovena opodstatněně částkou 9 380,- Kč, což představuje mimo uhrazený soudní poplatek ze žaloby proti rozhodnutí správního orgánu úhradu nákladů právního zastoupení za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 2 100,- Kč, za jeden úkon pak ve výši snížené na jednu polovinu 1 050,- Kč, dále úhradu výloh za 3 úkony po 300,- Kč, tj. 900,- Kč a daně z přidané hodnoty ve výši 1 230,- Kč. Toto své rozhodnutí soud s poukazem na obsah žaloby (zpoplatněné jedním soudním poplatkem), na obsah napadených rozhodnutí vztahujících se ke shodným úkonům stěžovatele jako dovozce automobilů, jakož i na učiněné úkony jeho právního zástupce, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. K námitce stěžovatele, že předmětné rozhodnutí o rozsahu jeho práva na úhradu nákladů řízení bylo v rozporu s jeho legitimním očekáváním, nutno dodat, že jestliže byl z předmětu žaloby (byť směřující proti 23 rozhodnutím správního orgánu) vyměřen jeden soudní poplatek, pak nemohl jiný výrok o výši přiznaných nákladů - za úkony právní služby v řízení o této žalobě - očekávat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu