ECLI:CZ:US:2012:1.US.3470.12.1
sp. zn. I. ÚS 3470/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 11. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele V. S., zastoupeného Mgr. Davidem Hejzlarem, advokátem, advokátní kancelář se sídlem Liberec, 1. máje 97, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 6. června 2012 č. j. 1 Afs 28/2012-41 a Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2012 č. j. 30 Af 76/2010 45, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu zakotveném v čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že u Krajského soudu v Brně podal žalobu proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Brně, když toto nevyhovělo odvolání proti zamítnutí jeho návrhu na obnovu daňového řízení, v němž mu byla Finančním úřadem ve Valašském Meziříčí dodatečně vyměřena daň z příjmu fyzických osob za rok 2003 ve výši 4 716 404,- Kč. Jmenovaný soud uvedenou žalobu zamítl, když shodně s finančními orgány dovodil, že důvody pro obnovu řízení dány nejsou, za tyto neuznal jeho tvrzení, že v době daňového řízení nebylo v jeho možnostech předložit účetní doklady, k nimž neměl v předmětné době přístup, tyto se nacházely na jemu neznámém místě a získal je až poté, co mu marně uplynula lhůta k odvolání proti označenému dodatečnému daňovému výměru, vydanému na základě daňové kontroly. Nejvyšší správní soud nevyhověl ani jeho kasační stížnosti, tuto zamítl s poukazem na závěr Krajského soudu v Brně, že u něj, jako stěžovatele, podmínky pro obnovu řízení o dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2003 nenastaly. Podle jeho přesvědčení oba soudy v dané věci zvolily při zkoumání podmínek obnovy řízení výklad, který je nepřípustně restriktivní a který výrazně poškozuje procesní práva daňového subjektu a na základě takového výkladu mu nebylo zajištěno správné a spravedlivé stanovení daňové povinnosti a nebylo dosaženo základního cíle daňového řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v souladu s §109 odst. 3 a 4 soudního řádu správního a v souladu s jeho zjištěními, obsahem správního spisu a zněním §54 odst. 1 písm. a) zákona o správě daní a poplatků se důvodně ztotožnil se závěry žalovaného finančního orgánu i krajského soudu a opodstatněně kasační stížnost zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil obsah výše uvedeného ustanovení, jež vymezuje zákonné podmínky, pro které lze obnovit řízení ukončené pravomocným rozhodnutím, a se všemi námitkami stěžovatele dovolávajícího se obnovy řízení proto, že předmětné doklady, jež neuplatnil dříve a které pak nalezl připojené k dokladům jiného daňového subjektu, jsou novými důkazy a novými skutečnostmi, se obsáhle vypořádal. Proto na odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu