ECLI:CZ:US:2012:1.US.3598.11.1
sp. zn. I. ÚS 3598/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Bazcom, a. s., se sídlem Praha 2, náměstí Míru 820/9, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem totožným se sídlem stěžovatelky, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 9. 2011, čj. 37 EC 3928/2009 - 35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, kterým byla žalované K. Ř. uložena povinnost uhradit stěžovatelce částku 1.015,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7% ročně a na nákladech řízení částku ve výši 300,- Kč.
V ústavní stížnosti uvedla, že zmíněný soud jako orgán veřejné moci porušil její ústavně zaručené právo na soudní ochranu a právo na právní pomoc zakotvené v čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále porušil ústavní povinnosti uložené mu v čl. 90 a čl. 95 Ústavy ČR a svým postupem způsobil i porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Rovněž omezil právo stěžovatelky, jako soutěžitele, na podnikání zakotvené v čl. 26 Listiny.
Ze své evidence Ústavní soud zjistil, že tato ústavní stížnost patři mezi řadu návrhů podaných stěžovatelkou v době od 21. 9. do 22. 12. 2011. Jedná se o několik desítek ústavních stížností, které jsou zcela shodné co do obsahu i tvrzeného porušení základních práv. Všechny směřují proti rozsudkům Okresního soudu v Ústí nad Labem, který rozhodoval o žalobách na zaplacení pohledávek z přepravy, které původně vznikly Dopravnímu podniku města Ústí nad Labem, který je postoupil stěžovatelce. Stěžovatelka sice navrhla zrušení celého rozsudku, ale z jejích argumentů v ústavní stížnosti je zřejmé, že směřují pouze proti výroku o nákladech řízení.
Jak dále Ústavní soud zjistil, prvních 57 ústavních stížností stěžovatelky bylo usnesením ze dne 15. 11. 2011 spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. IV. ÚS 2777/11. To skončilo usnesením ze dne 27. 12. 2011, kterým byly všechny ústavní stížnosti odmítnuty jako zjevně neopodstatněné.
Vzhledem ke skutečnosti, že i tato ústavní stížnost je v základních parametrech shodná s ústavními stížnostmi, o nichž bylo již rozhodnuto, postačí z důvodu hospodárnosti řízení v plném rozsahu odkázat na odůvodnění usnesení ze dne 27. 12. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2777/11, jehož obsah je stěžovatelce znám. Je tedy zcela nadbytečným zde cokoli z argumentů stěžovatelky opakovat či k věci dodávat.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl, jako návrh zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2012
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu