ECLI:CZ:US:2012:1.US.3645.12.1
sp. zn. I. ÚS 3645/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele J. V., zastoupeného JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem Praha 1, V Kolkovně 921/3, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. března 2012 č. j. 14 C 55/2010-163 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. června 2012 č. j. 25 Co 324/2012-221, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše citovaných rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, a navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu jejich vykonatelnosti. Uvedl, že u soudu I. stupně podal žalobu na vyloučení pohledávky žalované (Komerční banky a. s.) z uspokojení v rozvrhu výtěžku z exekučního prodeje nemovitosti povinné, což odůvodnil tím, že povinná měla vůči němu splatné peněžité závazky, k jejichž zaplacení byla také již odsouzena, přičemž pohledávka žalované vůči povinné, opírající se o smlouvu o hypotéčním úvěru, nemusela vzniknout, pokud by, dle jeho přesvědčení, banka postupovala s péčí řádného hospodáře a při poskytování úvěru povinné dlužnici nejednala nestandardním a pro bankovní praxi neobvyklým až ledabylým způsobem. Jestliže žalovaná poskytla povinné úvěr na rekonstrukci rodinného domu a částku 1 100 000,- Kč jí vyplatila jednorázově, aniž bylo kontrolováno, zda je tato na rekonstrukci používána, pak dlužnici umožnila, aby ji použila zcela jinak, na jiné účely, přičemž ke zhodnocení zástavním právem zajištěné nemovitosti, která se stala předmětem výkonu exekuce pro uspokojení pohledávek, nedošlo. S ohledem na uvedené nutno považovat přihlášenou pohledávku žalované vůči povinné za neplatnou, stejně jako její zařazení do pořadí. Proto se u soudu domáhal nápravy odporovou žalobou. Ta byla soudem I. stupně zamítnuta, odvolací soud rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové potvrdil, když jeho závěry se zcela míjí s jeho žalobními námitkami vztahujícími se k postupu banky, který byl v rozporu s pravidlem jednat s náležitou obezřetností, konečně tyto závěry ani nemají oporu v provedeném dokazování. Poukázal dále mj. na kasační rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 1826/11 a jeho analogické závěry, vztahující se k aplikaci §3 odst. 1 občanského zákona, jakož i na další nálezy, ve kterých se Ústavní soud vyslovuje k funkci soudů a justice obecně, k jejich povinnosti poskytovat ochranu jak právům v rovině jednoduchého práva, tak právům základním.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta stěžovatelova žaloba na vyloučení pohledávky žalované Komerční banky a. s. z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí povinné, a s poukazem na soudem I. stupně provedené a hodnocené důkazy, na ustanovení §497 a násl. zákona č. 513/1991, ve znění pozdějších předpisů, na judikaturu Nejvyššího soudu a na §12 odst. 1, 2 zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o hypotečním úvěru, rozsudek opodstatněně potvrdil. V obsáhlém odůvodnění se vypořádal se všemi žalobcem v odvolání uplatněnými námitkami, a protože jsou shodné s námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti, jež byla shledána zjevně neopodstatněnou, lze na toto vyčerpávající odůvodnění v dalším odkázat. K argumentaci stěžovatele nálezem Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 1826/11 nutno dodat, že obsah skutkových okolností, z nichž vycházel, je odlišný od nyní přezkoumávané věci a jak je v označeném nálezu konstatováno "pro nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého jednotlivého případu, které jsou založeny na konkrétních skutkových zjištěních...". Proto napadená rozhodnutí nelze ani považovat za učiněná v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
Pro výše uvedené byl návrh odmítnut, k rozhodování o odkladu vykonatelnosti napadených rozsudků pak důvod nebyl dán [§43 odst. 2 písm. a), §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu