ECLI:CZ:US:2012:1.US.3782.12.1
sp. zn. I. ÚS 3782/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti F. Ch., zastoupeného JUDr. Evženem Zachariášem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Mezi Mosty 1793, proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 16 Nc 26413/2009 ze dne 5. března 2012 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové-pobočky v Pardubicích sp. zn. 23 Co 164/2012 ze dne 28. června 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.
Jak patrno z obsahu přiložených napadených rozhodnutí, byl v exekučním řízení, v němž stěžovatel měl postavení jednoho z povinných, prvým z označených usnesení s podrobným zdůvodněním zamítnut návrh povinných na zastavení exekuce proti nim vedené, nařízené usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. srpna 2009, a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Soud I. stupně tak rozhodl, protože z provedeného dokazování vyplynulo, že pro zastavení exekuce již nejsou dány zákonné důvody, neboť o jejím částečném zastavení co do předmětné pohledávky včetně nákladů oprávněného bylo rozhodnuto již dne 12. 5. 2010, exekuce, která byla nařízena důvodně, běžela dále již jen pro vymožení nákladů exekutora, přičemž tyto byly v době podání návrhu na zastavení exekuce 2. 9. 2011 v celém rozsahu vymoženy a deponovány. Exekuce byla tak ze zákona ukončena, a proto návrh na její zastavení, na němž účastník trval, musel být zamítnut. Oprávněný podal do tohoto rozhodnutí soudu I. stupně odvolání do výroku o nákladech řízení a odvolací soud o něm rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že usnesení soudu I. stupně ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že v řízení o návrhu na úplné zastavení exekuce neúspěšným povinným stanovil podle §52 exekučního řádu a §142 odst. 1 o. s. ř. povinnost zaplatit oprávněnému náklady řízení v částce 2 300,- Kč, vzniklé mu podáním písemného vyjádření prostřednictvím advokáta k návrhu povinných na zastavení exekuce.
Proti těmto rozhodnutím směřuje ústavní stížnost, v jejíchž důvodech stěžovatel obecným soudům v podstatě vytýká, že řádně nebylo reagováno na návrh povinných na zastavení exekuce, jejich námitkami, že exekuce neměla být nařízena proto, že u Krajského soudu v Hradci Králové bylo vedeno řízení o prohlášení konkursu pod sp. zn. 48 K 52/2004 a do konkursní podstaty byly sepsány i nemovité věci z majetku povinných, na které potom byla vedena exekuce soudním exekutorem, se soud nezabýval, pouze se zmínil, že v době podání návrhu na zastavení exekuce byl již konkurs zrušen, nezmínil se o situaci, jaká byla v době rozhodnutí o exekuci, kdy konkurs probíhal a nepovažoval za nutné ani připojit konkursní spis a provést jím důkaz. Odvolací soud se pak nezabýval základní námitkou povinných, že rozhodnutí o nařízení exekuce bylo vydáno v rozporu se zákonem. Z těchto důvodů navrhl zrušení obou napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Stěžovatel v ústavní stížnosti dává najevo nesouhlas s postupem obecných soudů v jeho exekuční věci, v níž byla napadená rozhodnutí vydána, přičemž, jak je patrno z obsahu stížnosti, podstatu námitek tvoří jeho nesouhlas se samotným nařízením exekuce proti němu jako jednomu z povinných vedené. Tato však byla nařízena již v roce 2009. Pokud pak byl předmětný návrh na její zastavení povinnými podán dne 2. 9. 2011, kdy, jak plyne z provedeného dokazování, byla již exekuce ukončena, mohl stěží soud I. stupně rozhodnout jinak, než uvedený návrh zamítnout, aniž by v této fázi řízení bylo nezbytné konkursní spis připojovat a provádět důkaz jeho obsahem, když navíc bylo nesporné, že konkurs byl zrušen již 8. 3. 2011. Stejně i odvolací soud napadeným rozhodnutím o nákladech řízení o návrhu na zastavení exekuce rozhodl rovněž v souladu s procesními předpisy, když v této části řízení úspěšnému účastníku přiznal právo na jejich náhradu proti neúspěšnému stěžovateli. Napadená rozhodnutí byla také soudy obou stupňů řádně odůvodněna přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem a na jejich obsah tak lze odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele napadenými rozhodnutími Ústavní soud neshledal, a proto ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl, přičemž třeba dodat, že v poměru k rozhodnutí soudu I. stupně je také ústavní stížnost nepřípustná podle §43 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, neboť stěžovatel proti němu odvolání nepodal a tedy ve smyslu ustanovení §75 odst. 1 citovaného zákona nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu