ECLI:CZ:US:2012:1.US.3807.12.1
sp. zn. I. ÚS 3807/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky MSB Legal, v. o. s., IČ: 26770385, se sídlem Bucharova 1314/8, 158 00 Praha 13, zastoupené JUDr. Romanem Lamkou, advokátem se sídlem Kovářská 488/16, 190 00 Praha 9, o ústavní stížnosti proti příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 17. srpna 2012 č. j. 37 Nt 676/2012 vydanému Obvodním soudem pro Prahu 5, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka ústavní stížností napadla v záhlaví uvedené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 s tvrzením, že jím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 12 odst. 1, 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatelka argumentovala tím, že předmětný příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků je velmi vágní a neurčitý a obecnému soudu rovněž vytkla, že není oproti zákonnému požadavku odůvodněn co do kvalifikace provedení domovní prohlídky jako úkon neodkladný ve smyslu §158 odst. 3 písm. i) ve spojení s §160 odst. 4 trestního řádu. V této souvislosti na podporu svých vývodů o dotčení ústavních práv poukázala na rozhodovací důvody obsažené v nálezech Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 287/96, II. ÚS 298/05, I. ÚS 536/06, IV. ÚS 1780/07, I. ÚS 3369/10 a I. ÚS 515/12.
Dále stěžovatelka vyslovila názor, že předmětný příkaz nebyl vydán zákonným soudcem, přičemž v souvislosti s dikcí §26 trestního řádu argumentovala tvrzením, že ačkoliv právní praxe připouští u vyšších státních zastupitelství podání návrhu státním zástupcem u kteréhokoliv okresního soudu v obvodu jeho působnosti, mělo být z důvodu vyloučení libovůle použito kritérium sídla státního zastupitelství (v daném případě Vrchního státního zastupitelství v Praze) podávajícího příslušný návrh. Stěžovatelka v návaznosti na toto tvrzení vznesla otázku, z čeho v daném případě dovodila soudkyně Městského soudu pro Prahu 5 místní příslušnost k vydání příkazu, když je v něm pouze konstatováno, že státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze podal návrh na vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků.
Z těchto (v návrhu blíže rozvedených) důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud předmětný příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatoval, že i když lze v zásadě připustit, že za jistých okolností (skutečností dostatečně zřejmých) může mít domovní prohlídka v konkrétní věci charakter neodkladného úkonu (§160 odst. 4 trestního řádu) a že jako taková je ex lege přípustná (§83 odst. 1 al. 2 trestního řádu), jedná se v takovém případě o zvlášť závažný zásah do ústavně zaručeného základního práva na domovní svobodu, a proto také rozhodnutí, na jehož základě má být úkon proveden, musí být i z tohoto hlediska zvláštní závažnosti přiměřeně a dostatečně odůvodněno [srov. kupř. nálezy sp. zn. II. ÚS 298/05, II. ÚS 362/06, II. ÚS 789/06, II. ÚS 474/07 (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
V nálezu sp. zn. IV. ÚS 1780/07 Ústavní soud na tuto judikaturu navázal. Provedl současně její zpřesnění s tím, že pod aspektem kautel plynoucích z ústavně zaručeného základního práva na nedotknutelnost obydlí a postulátu seznatelnosti kvalifikace domovní prohlídky jako neodkladného a neopakovatelného úkonu uvedl: "Pokud ... nedošlo dosud k zahájení trestního stíhání konkrétní osoby, již samotný příkaz k provedení domovní prohlídky, jakožto nezbytný právní základ k její realizaci, musel být v předmětném trestním řízení tudíž vydán s odůvodněním i toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný (§160 odst. 4 trestního řádu) ... Pakliže to není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, trpí příkaz k domovní prohlídce závažnou vadou, která se nikoliv nevýrazným způsobem již ústavně zaručeného práva ... bezprostředně dotýká."
Jinými slovy, vyjádřil názor akceptující dostatečnost odůvodnění příkazu k domovní prohlídce i pro případ, že o neodkladnosti provedené domovní prohlídky specifické okolnosti dané kauzy (v odůvodnění příkazu popsané) zřejmě svědčí. Totéž lze přirozeně vztáhnout i na prohlídku jiných prostor a pozemků.
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozhodnutí se z pohledu relevantního pro tento přístup podává, že obecný soud zrekapituloval příslušný návrh státního zástupce a shrnul svůj postoj tak, že je dáno důvodné podezření, že se v jiných prostorách, jež stěžovatelka užívá, nacházejí věci důležité pro trestní řízení, když se dle návrhu jednalo o materiály jak v listinné, tak elektronické podobě na nosičích dat. V této souvislosti soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 5 konstatovala, že se jedná o neodkladný úkon, "neboť provedení prohlídky nesnese odkladu na dobu, až bude zahájeno trestní stíhání, jelikož věci, které mají být při prohlídce nalezeny, by v případě vyčkání zahájení trestního stíhání mohly být odstraněny podezřelým a hrozila by tak ztráta důležitých důkazů".
V důsledku toho nelze napadený příkaz k domovní prohlídce připodobnit k situacím posuzovaným v nálezech, jejichž rozhodovacích důvodů se stěžovatelka dovolává; naopak z pohledu ústavněprávního v tomto ohledu dle názoru Ústavního soudu obstojí.
K námitce absence zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) k vydání napadeného příkazu předně odkazuje Ústavní soud na svoji judikaturu, v níž k dané otázce již zaujal stanovisko. Konstatoval, že místní příslušnost soudu v přípravném řízení trestním je odvozena od místní příslušnosti státního zástupce, kopíruje tuto příslušnost; ke změně místní příslušnosti soudu v daném stadiu trestního řízení dochází pouze na základě změny místní příslušnosti státního zastupitelství: "v otázce zákonného soudu či soudce ... je zapotřebí poukázat na úplné znění §26 odst. 2 trestního řádu, které uvádí, že ,soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odst. 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravní řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodů příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu'." (nález sp. zn. III. ÚS 240/97). Na uvedeném stanovisku setrval Ústavní soud i v řadě svých dalších rozhodnutí.
Smysl a účel takto zákonně koncipované úpravy místní příslušnosti soudu v přípravném řízení je dán nezbytností rychlosti a operativnosti rozhodování soudu, kdy případné postoupení věci jinému soudu a kolize mezi příslušností státního zastupitelství a příslušností soudu by mohla zmařit dosažení účelů trestního řízení. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze přitom z mezí ustanovení §26 odst. 1 trestního řádu, pokud podal příslušný návrh u Obvodního soudu pro Prahu 5, nevykročil.
Stěžovatelka porušení svých ústavních práv neprokázala; proto byl její návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. října 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu