ECLI:CZ:US:2012:1.US.3882.12.1
sp. zn. I. ÚS 3882/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele České republiky - Ministerstva zemědělství se sídlem Praha 1, Těšnov 17, zastoupeného JUDr. Valerií Vodičkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Vodičkova 40, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. července 2012 č. j. 28 Cdo 16/2012-162, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 15. února 2011 č. j. 22 Co 582/2010-123 a rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 18. října 2010 č. j. 105 C 198/2009-92, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že svou žalobou uplatnil u soudů nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které žalovaný získal na jeho úkor tím, že bez jakékoliv úhrady užíval nemovitost náležející do jeho vlastnictví. Skutečnost, že soudy podané žalobě nevyhověly interpretuje tak, že mu byla odepřena spravedlnost a právo na spravedlivý proces. Nejvyšší soud se s rozhodnutími soudů zcela a bez výhrad ztotožnil, v odůvodnění rozhodnutí odkázal na svou ustálenou judikaturu, k jakým důsledkům (tj. k úplnému popření vlastnického práva stěžovatele) toto rozhodnutí soudů vlastně povede, se nezabýval.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud, jehož rozhodnutí o odmítnutí dovolání lze považovat za učiněné v souladu s §72 odst. 4 výše citovaného zákona o Ústavním soudu, v odůvodnění usnesení s poukazem na provedené a hodnocené důkazy i na svou obsáhlou judikaturu vztahující se k předmětné problematice, vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč soudy obou stupňů dospěly opodstatněně k závěru, že žalovaný majetkový prospěch nezískal a není tak věcně legitimován k vydání tvrzeného bezdůvodného obohacení žalobci (§451 a §457 občanského zákoníku). Na toto odůvodnění lze v dalším odkázat, když námitky obsažené v ústavní stížnosti jsou s těmi, které stěžovatel uplatnil v dovolání a Nejvyšší soud se s nimi v celém rozsahu vypořádal, totožné.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu