ECLI:CZ:US:2012:1.US.3995.12.1
sp. zn. I. ÚS 3995/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti R. B. Trans, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Novodvorská 412/133, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. září 2012 č. j. 9 EC 142/2012-46, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 1 Ústavy ČR z důvodů ve stížnosti podrobně rozvedených, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, bylo toto vydáno v řízení o žalobě Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem v Praze proti stěžovateli jako žalovanému pro zaplacení částky 428,39 Kč s příslušenstvím, představující mýtné za projetí dálničního úseku bez zaplacení, a bylo jím rozhodnuto tak, že řízení ohledně částky 111,14 Kč bylo zastaveno, žalovanému stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 317,25 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobci vyčíslené náklady řízení.
Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž není odvolání přípustné, směřuje obsáhlá ústavní stížnost, v níž stěžovatel kromě okolností daného případu, kdy napadené rozhodnutí je postaveno na názoru, že mýtné je veřejnoprávní dávkou, popisuje právní úpravu vztahující se k systému elektronického mýtného, v poměru k níž kritizuje nevyváženost vztahu mezi provozovatelem systému a jeho uživateli, poukazuje na nejednotnou soudní judikaturu v obdobných věcech a v této souvislosti na to, že soudy a další orgány nejsou schopny se shodnout ani na tom, zda vztah provozovatele systému elektronického mýtného a provozovatele či řidiče vozidla v uvedeném systému je vztahem veřejnoprávním nebo soukromoprávním a s poukazem na velké množství žalobcem podaných totožných žalob je přesvědčen, že "zaujetí stanoviska plnou autoritou Ústavního soudu se může stát příčinou vedoucí k nápravě právní nejistoty". Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Na rozdíl od stěžovatele Ústavní soud nepovažuje stěžovatelem ve stížnosti uváděné okolnosti ani daný případ, který i sám stěžovatel vnímá jako bagatelní, za případ "extrémního rozhodnutí obecného soudu". Aniž by tedy Ústavní soud v rozhodnutí provedenou aplikaci podústavního práva (ustanovení §20 a §22 zákona č. 13/1997 Sb.) obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2777/11), v níž dal mimo jiné najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena, (rozhodnutí ve věci sp. zn. IV. ÚS 695/01, III. ÚS 405/04, obdobně další sp. zn. IV. ÚS 248/01, IV. ÚS 8/01, IV. ÚS 185/98) a zároveň zdůrazňuje svoji roli soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) s tím, že ústavní stížnost v takových věcech nemůže sloužit ke sjednocování judikatury, neboť taková role Ústavnímu soudu nenáleží.
Z uvedených důvodů byla stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 6. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu