ECLI:CZ:US:2012:1.US.4205.12.1
sp. zn. I. ÚS 4205/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti L. a D. H., zastoupených JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Symfonická 1496/9 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26 Co 427/2012 ze dne 13. září 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku o nákladech řízení, který je podle jejich přesvědčení v rozporu s právem na spravedlivý proces, neboť soud v ochraně jejich práv nebyl důsledný, když neuložil navrhovatelce, jejíž návrh shledal nedůvodným, aby jim nahradila náklady řízení.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, byl jím k odvolání stěžovatelů změněn rozsudek soudu I. stupně, jímž bylo vyhověno návrhu babičky nezl. syna stěžovatelů na úpravu jejího styku s vnukem a rozhodnuto tak, že návrh babičky na úpravu styku se zamítá a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, přičemž výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanovením §223 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. s tím, že výjimečné okolnosti pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení neshledal.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě stalo, kdy, jak nutno dodat, odvolací soud sice měl napadený výrok odůvodnit též ustanovením §224 o. s. ř., rozhodl však v podstatě v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jejich stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 15. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu