ECLI:CZ:US:2012:1.US.571.12.1
sp. zn. I. ÚS 571/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 7. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 4, Hodkovická 767/7, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. listopadu 2011 č. j. 30 Cdo 5115/2009-170, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jeho dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, kterým Krajský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi č. j. 10 C 48/2008-75, zamítající žalobu o určení, že vůči němu jsou neúčinné právní úkony žalovaných - učiněné pro zúžení společného jmění manželů. Uvedl, že dle jeho názoru soudy I. a II. stupně neprovedly navržené důkazy, řádně se nevypořádaly s jeho právní argumentací a tak vyslovil přesvědčení, že proto jde u odvolacího soudu o rozhodnutí, jež má po právní stránce zásadní význam, když řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem. Poněvadž dovolací soud dospěl k závěru o nepřípustnosti podaného dovolání, má zato, že jeho rozhodnutím byla porušena Ústavou zaručená základní práva, a proto navrhl, aby Ústavní soud jeho stížnosti vyhověl a nálezem usnesení Nejvyššího soudu zrušil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného usnesení č. j. 30 Cdo 5115/2009-170 bylo zjištěno, že Nejvyšší soud dovolání, jež žalobce (nyní stěžovatel) dovodil z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že je ve věci řešena právní otázka, která byla soudem II. stupně rozhodnuta rozdílně, opodstatněně jako nepřípustné odmítl. V odůvodnění svého usnesení s poukazem na obsah §237 odst. 1 písm. c) a §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, na obsah podaného dovolání, jakož i na obsah své judikatury vyčerpávajícím způsobem vyložil důvody svého rozhodnutí, a proto lze na ně v dalším odkázat. Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 110/2009-130 možno konstatovat, že odvolací soud v souladu s §212 a §212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně a v odůvodnění se obsáhle vypořádal se všemi odvolacími námitkami, vztahujícími se zejména ke zjištění, že předmětná žaloba stěžovatele, opírající se o §42a občanského zákona, byla podána po uplynutí prekluzivní lhůty. Vyložil také okruh práv, jež mohl a měl žalobce uplatnit v řízení o výkon rozhodnutí k vymožení přisouzené pohledávky z majetku, který nepatřil do společného jmění manželů pouze proto, že byla uzavřena smlouva o jeho zúžení.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu