ECLI:CZ:US:2012:1.US.822.12.1
sp. zn. I. ÚS 822/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. E., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Vaňátkem, advokátem se sídlem Stankovského 144, 250 88 Čelákovice, proti rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odbor dopravy, ze dne 9. 1. 2012 č. j. OD 1430/11-3/67.1/11304/St a proti rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor, správní odbor, ze dne 31. 10. 2011 č. j. SO2-1273/2011-720/Ča, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 7. 3. 2012, se stěžovatel domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru dopravy, ze dne 9. 1. 2012 č. j. OD 1430/11-3/67.1/11304/St a rozhodnutí Městského úřadu Nový Bor, správního odboru, ze dne 31. 10. 2011, č. j. SO2-1273/2011-720/Ča, a to pro porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 Ústavy (Poznámka: správně čl. 36 Listiny základních práv a svobod; dále jen "Listina") a čl. 6 Listiny [Poznámka: zřejmě čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva")]. Jednalo se o rozhodnutí městského úřadu o uložení pokuty za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích a o rozhodnutí krajského úřadu o zamítnutí (opožděného) odvolání.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu, umožňující následné posouzení její věcné opodstatněnosti.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle ust. §75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je tedy její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
Protože stěžovatel podal ústavní stížnost přímo proti výše citovaným rozhodnutím orgánů veřejné správy a opominul vyčerpání všech procesních prostředků (tj. v souzené věci správní žaloby a případně kasační stížnosti), které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je ústavní stížnost za dané procesní situace nepřípustná.
Za tohoto stavu - a se zřetelem na skutečnost, že nebyly zjištěny podmínky pro postup podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost posoudit jako nepřípustnou a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ji podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. března 2012
Vojen Güttler
soudce zpravodaj