ECLI:CZ:US:2012:1.US.88.12.1
sp. zn. I. ÚS 88/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatele RUCHSTAV HOLDING, a. s., IČ 65138031, se sídlem Třída práce 15, Bruntál, zastoupeného JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem Duškova 917/4, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 10 Co 510/2009-470, a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002-446, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Bruntále jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatel ústavní stížností, která byla podána k přepravě dne 6. 1. 2012 a Ústavnímu soudu doručena dne 9. 1. 2012, navrhl zrušení shora označených usnesení obecných soudů. Usnesením Nejvyššího soudu bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále také "odvolací soud") o odmítnutí odvolání proti usnesení Okresního soudu v Bruntále (dále také "soud prvního stupně"). Stěžovatel tvrdí, že postupem obecného soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a princip rovnosti účastníků, garantovaný čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.
V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení, kterého se stěžovatel účastnil jako povinný.
Usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 4. 2009, č. j. 1 Nc 195/2002-446, byla zastavena exekuce vedená ve prospěch oprávněného K+B Expert, s. r. o., IČ 40613666, se sídlem U expertu 91, Klíčany. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, č. j. 10 Co 510/2009-470 odmítnuto, neboť bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
Stěžovatel dne 12. 2. 2010 napadl usnesení Krajského soudu v Ostravě dovoláním, které odůvodnil tím, že odvolací soud nesprávně posoudil skutkový a právní stav a současně své rozhodnutí řádně neodůvodnil.
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, bylo dovolání stěžovatele odmítnuto. Nejvyšší soud v odůvodnění uvádí, že dovolání není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu.
Relevantní znění příslušných ustanovení Ústavy České republiky a Listiny základních práv a svobod, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:
Čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky:
Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva.
Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
II
.
Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, vyžádaným soudním spisem a napadenými usneseními dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Tato situace v souzené věci nenastala. Nejvyšší soud v odůvodnění napadeného usnesení správně uvádí, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání není přípustné. Nemůže zde obstát argument stěžovatele, že dovolání bylo přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, neboť ten dopadá pouze na usnesení odvolacího soudu, kterými bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně. Stejně tak se nelze ztotožnit ani s tvrzením stěžovatele, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, neboť v tomto případě se nejednalo o potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto rozsahu je tedy ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
Co se týče rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího, ústavní stížnost je nutno v tomto rozsahu považovat za opožděné podání. Usnesení odvolacího soudu bylo stěžovateli doručeno dne 17. 12. 2009, přičemž proti němu nebylo přípustné dovolání, a to ani podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu. Podle §72 odst. 3 zákona
č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li usnesení stěžovateli doručeno dne
17. 12. 2009, uplynula lhůta pro podání ústavní stížnosti dne 15. 2. 2010. Ústavní stížnost byla k poštovní přepravě podána až dne 6. 1. 2012, tedy po uplynutí lhůty.
III.
Z těchto důvodů Ústavní soud, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009,
č. j. 10 Co 510/2009-470, a proti usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. 4. 2009,
č. j. 1 Nc 195/2002-446, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho projednání a stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2011, č. j. 20 Cdo 2105/2010-825, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu