ECLI:CZ:US:2012:2.US.1240.12.1
sp. zn. II. ÚS 1240/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o návrhu A. H., advokátem nezastoupené, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 10. 4. 2012, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, navrhla zrušit usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2012, č. j. 1 As 145/2011-105, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2011, č. j. 30 A 43/2009-93 (1 As 145/2011) a č. j. 30 A 44/2010-77 (1 Ans 13/2011), rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje ze dne 1. 2. 2008, č. j. 5155/RR/2008-22, a Městského úřadu v Jičíně ze dne 1. 2. 2008, č. j. MuJc/2008/2594/SPPP/Mez/1. Současně navrhuje, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Soudce zpravodaj nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální předpoklady jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Dospěl k negativnímu závěru.
V prvé řadě nebyl návrh sepsán advokátem. Z evidence bylo přitom zjištěno, že navrhovatelka se na Ústavní soud v minulosti obrátila již mnohokrát a v rámci těchto řízení se jí dostalo opakovaného poučení o náležitostech ústavní stížnosti (řízení sp. zn. IV. ÚS 2056/11, II. ÚS 740/11, III. ÚS 452/11, II. ÚS 404/11, III. ÚS 340/11, III. ÚS 2371/10). Navrhovatelka je taktéž dobře obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení; ostatně její nesplnění bylo důvodem odmítnutí naprosté většiny jejích návrhů Ústavním soudem. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byla navrhovatelka seznámena např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 3443/11). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním.
K požadavku "odstranit" povinné zastoupení advokátem v řízeních o označených druzích procesních prostředků, jakož i jejich zpoplatnění soudním poplatkem Ústavní soud dodává, že není nadán zákonodárnou pravomocí, aby mohl zasahovat tímto obecným způsobem do právního řádu. Podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky může zrušit zákon či jeho část pro rozpor s ústavním pořádkem, přičemž podmínky provedení takového řízení vymezuje zákon o Ústavním soudu. Ty ale, počínaje aktivní legitimací navrhovatelky, v tomto případě splněny nebyly. Ve vztahu k ústavním stížnostem samotným budiž doplněno, že řízení o nich nepodléhá soudním poplatkům a pokud jde o povinné zastoupení, jednoznačně se k němu Ústavní soud vyjádřil již ve svém stanovisku ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 (ST 1/9 SbNU 471). Návrh navrhovatelky nakonec dokládá opodstatněnost daného zákonného požadavku.
Ústavní soud s ohledem na výše uvedené v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj