ECLI:CZ:US:2012:2.US.1378.12.1
sp. zn. II. ÚS 1378/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky CzechDate s. r. o. se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, zastoupené Mgr. Janem Mauricem, advokátem se sídlem Praha 4, Nad Spádem 640/18, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2012 č. j. 117 Ec 9/2011-24, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení jejích ústavně zaručených základních práv dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Okresní soud v Hradci Králové výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Napadeným výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovatelce na nákladech řízení částku ve výši 300 Kč.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu porušení práva na rovnost před zákonem, s ním spojené zásady předvídatelnosti soudního rozhodování a tím i zásady právní jistoty, neboť skutkově a právně totožné věci rozhoduje na základě totožných listinných důkazů odlišně, pokud jde o náklady řízení. Domnívá se, že soud napadený výrok náležitě neodůvodnil, čímž porušil princip zákazu libovůle v rozhodování. Zejména zpochybňuje odůvodnění odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 12. 2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11, které nelze považovat za závazné z hlediska stanovení výše náhrady nákladů řízení vzhledem k tomu, že se ho nikterak přímo nedotýká. Soud ani nezohlednil konkrétní okolnosti daného jednotlivého případu, stěžovatelku nevyzval k odůvodnění výše náhrady nákladů řízení a nezabýval se v tomto konkrétním řízení výší skutečně účelně vynaložených nákladů. Sama je přesvědčena, že požadované náklady ve výši 8 220,- Kč na uplatňování svého práva účelně vynaložila, což dále podrobně rozvádí.
Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou.
Argumentačně obdobnými ústavními stížnostmi týkajícími se problematiky náhrady nákladů řízení v tzv. bagatelních věcech, kdy je řízení zahajováno "formulářovou" žalobou, se Ústavní soud podrobně zabýval nejen v odůvodnění napadeného rozsudku citovaném usnesení ze dne 27. prosince 2011 sp. zn. IV. ÚS 2777/11, ale i v zamítavém nálezu ze dne 29. 3. 2012 vedeném pod sp. zn. I. ÚS 3923/11 (obě rozhodnutí dostupná na http://nalus.usoud.cz), jímž je jeho senát posuzující nynější věc vázán. Závěry v nich vyslovené pak lze vztáhnout i na daný případ a Ústavní soud na jejich odůvodnění pro stručnost odkazuje.
V projednávané věci je napadený výrok přiměřeně a logicky odůvodněn, je přezkoumatelný, a nelze jej tedy považovat za protiústavní.
Pouze pro úplnost pak lze dodat, že pokud Ústavní soud v citovaném nálezu vyslovil názor, že v takovém řízení pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem nepřekročila jednonásobek vymáhané jistiny, neznamená to, že by soudy byly povinny vždy stanovit povinnost náhrady nákladů řízení ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané dlužné částky, tj. že by nemohly nepřiznat právo na náhradu nákladů řízení, popřípadě snížit výši těchto nákladů. Vždy totiž bude záležet na chování účastníka řízení, na způsobu, jakým v řízení vystupuje, jakož i na tom, co svým podáním ve skutečnosti sleduje (např. II. ÚS 935/12).
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Stanislav Balík
předseda senátu