ECLI:CZ:US:2012:2.US.1451.12.1
sp. zn. II. ÚS 1451/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti J. M., zastoupené JUDr. Miroslavem Opatrným, advokátem advokátní kanceláře v Kladně, T. G. Masaryka 293, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2012 čj. 25 Co 385/2011-86, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 26 odst. 1, čl. 28 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, kterým bylo odmítnuto její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 8. 6. 2011 čj. 5C 10/2011-53, neboť stěžovatelka přes výzvu soudu neodstranila vady odvolání tak, aby bylo projednatelné.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že výzvě soudu k odstranění vad ve lhůtě vyhověla, neboť již před doručením výzvy dne 29. 11. 2011 své odvolání doplnila podáním zaslaným soudu doporučenou zásilkou dne 26.10.201. V současné době probíhá šetření ohledně doručení zásilky. Stěžovatelka uvádí, že nesrovnalosti s doručováním zakládají zřejmě důvody obnovy řízení, ústavní stížnost však podává z opatrnosti.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Tvrdí-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že ze strany odvolacího soudu byl učiněn vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měla dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u obecných soudů, ještě před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
Za situace, kdy stěžovatelka tvrdí, že došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany jejich práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj