ECLI:CZ:US:2012:2.US.1467.12.1
sp. zn. II. ÚS 1467/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudkyně Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti K K S spol. s r. o. se sídlem v Chomutově, Hornická ul. 5435, IČO: 40231381, zastoupené JUDr. Blankou Chmelenskou, advokátkou se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 386/2011-208 ze dne 29. 2. 2012 za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a L. P., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Návrhem došlým dne 20. 4. 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti výrokům I a III rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 386/2011-208 ze dne 29. 2. 2012. Stěžovatelka tak brojila jen proti výrokům o náhradě nákladů řízení, neboť měla za to, že Krajský soud v Praze tím, že výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně změnil a ani za řízení před odvolacím soudem jí náhradu nákladů řízení nepřiznal, ač byla v řízení úspěšná, zasáhl do práva na spravedlivý proces, do práva na rovnost účastníků řízení před soudem, jak garantují čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy.
2. Ústavní soud nepovažoval za nutné vyžádat si kompletní soudní spis, neboť rozhodné skutečnosti se shodně podávaly jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z přiložené kopie napadeného rozhodnutí a dalšího svazku listin, které stěžovatelka k návrhu připojila.
3. Z těchto pramenů se podává, že v průběhu řízení o náhradu škody, jež měla být vedlejší účastnici způsobena tím, že jí stěžovatelka neumožnila průchod a průjezd přes svůj pozemek, bylo v jiném řízení (o zřízení věcného břemene průjezdu a průchodu za náhradu) usnesením Okresního soudu v Rakovníku č. j. 3 C 145/2007-17 ze dne 31. 7. 2007 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 476/2007-30 ze dne 29. 8. 2007 vydáno předběžné opatření, jímž stěžovatelce zakázal bránit mj. vedlejší účastnici v průchodu a průjezdu přes vymezený pozemek a uložil jí tento průchod a průjezd umožnit. Okresní soud v Rakovníku zjistil, jak v jeho rozsudku č. j. 3 C 145/2007-321 ze dne 29. 4. 2010 uvedeno, že se na pozemku vyskytoval složený stavební materiál a vykopaný příkop, který přístup k nemovitostem vedlejší účastnice znemožňoval. Za nedodržení předběžným opatřením uložené povinnosti byly stěžovatelce v řízení o výkon rozhodnutí uloženy pokuty; příslušná usnesení však byla vzhledem k formální vadě zrušena Nejvyšším soudem (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2193/2008 ze dne 27. 5. 2010, dostupné na http://www.nsoud.cz). Žaloba o náhradu škody byla výrokem I rozsudku Okresního soudu v Rakovníku č. j. 7 C 107/2010-118 ze dne 18. 5. 2011 zamítnuta a výrokem II byla vedlejší účastnici uložena povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení. K odvolání vedlejší účastnice Krajský soud v Praze rozsudkem č. j. 25 Co 386/2011-208 ze dne 29. 2. 2012 rozsudek nalézacího soudu ve věci samé potvrdil (výrok II), ale výrok o náhradě nákladů změnil a za řízení před soudem prvého stupně ji nepřiznal (výrok I), stejně tak jako za řízení před odvolacím soudem (výrok III). Své rozhodnutí v této části odůvodnil tak, že shledal důvody zřetele hodné, pro které je nutné úspěšnému účastníkovi právo na náhradu nákladů odepřít, neboť "žalovaná fakticky zamezila žalobkyni přístup k nemovitosti tím, že již v létě roku 2007 vybudovala na svém pozemku vrata, která uzamkla, navíc v určitém období toto místo zahrnula i stavením materiálem. Takto si žalovaná počínala dlouhodobě po vydání předběžného opatření v podstatě až do léta roku 2011".
4. Ústavní soud ve své judikatuře mnohokrát konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Jestliže postupují obecné soudy v souladu s příslušnými ustanoveními příslušného procesního předpisu, respektují ustanovení upravující základní zásady civilního procesu, jakož i záruky transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, nemůže Ústavní soud činit závěr, že proces byl veden způsobem, který nezajistil možnost spravedlivého výsledku.
5. Odvolací soud dostatečně odůvodnil, proč využil ustanovení §150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; z hlediska aplikace citovaného ustanovení jsou přípustné i důvody spočívající v okolnostech, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Ústavní soud proto konstatuje, že Krajský soud v Praze mohl vzít v potaz chování stěžovatelky v průběhu soudního řízení, přičemž využitím citovaného zákonného ustanovení jen sledoval dosažení spravedlivého rozhodnutí.
6. Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přikazuje podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) nejprve zjišťovat, zda návrh není zjevně neopodstatněný. V zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem je tak dána pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Předpokladem je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti a jež nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
7. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2012
Jiří Nykodým v. r.
předseda senátu