ECLI:CZ:US:2012:2.US.1565.10.1
sp. zn. II. ÚS 1565/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele B. N. A., zastoupeného JUDr. Josefem Tuškem, advokátem se sídlem tř. 9. května 1282, Tábor, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu ve Znojmě ze dne 1. dubna 2010 sp. zn. Nt 621/2010 a příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků Celního ředitelství v Brně ze dne 3. dubna 2010 sp. zn. BN-0131/TS-6/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 31. května 2010, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena jeho ústavní práva na ochranu soukromého a rodinného života, na nedotknutelnost obydlí a na důvěrnost soukromých písemností, zakotvená v čl. 10, čl. 12 a čl. 13 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel upozorňuje na to, že Ústavní soud konstantně judikuje, že je-li domovní prohlídka nařizována před zahájením trestního stíhání, musí příkaz k ní obsahovat odůvodnění, proč jde o neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. Napadený soudní příkaz však takové odůvodnění neobsahuje. Dle jeho názoru pak z příkazu nelze ani zjistit, na jaké předměty má být prohlídka zaměřena. Stěžovatel dále uvádí, že v příkazu je označen jménem, které se neshoduje s jeho jménem a že ani orgán, který má prohlídku provést, není označen dostatečně konkrétně. Příkaz rovněž nebyl doručen všem osobám, u nichž se prohlídka konala. Před provedením domovní prohlídky nebyl proveden výslech dle §84 tr. ř. a byl nahrazen pouhým úředním záznamem o podání vysvětlení. Před jejím provedením nebyl ani nikdo vyzván k tomu, aby dobrovolně vydal věci, důležité pro trestní řízení. K tomu došlo až po ukončení prohlídky. Tento postup, který je v rozporu s trestním řádem, naznačuje, že domovní prohlídka byla vykonána nikoli z důvodu, aby byly nalezeny konkrétní věci, ale aby mohlo být zjištěno, co se v bytě nachází a na tomto základě mohlo dojít k vyzvání stěžovatele, aby tyto věci vydal. Seznam věcí, které pak byly při domovní prohlídce nalezeny, je v rozporu s §79 odst. 5 tr. ř., neboť neobsahuje dostatečně přesný popis.
K příkazu vydanému Celním ředitelstvím v Brně stěžovatel v podstatě uvádí, že není podložen výsledky předchozího šetření. Přestože současně byla prováděna domovní prohlídka, nebyl stěžovateli předán příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, nebyl tedy o ní informován a bylo mu znemožněno, aby se jí zúčastnil.
K ústavní stížnosti se na žádost Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení.
Okresní soud ve Znojmě odkázal na návrh státního zástupce, z něhož jasně vyplynulo, že jde o neodkladný úkon, a z něhož vycházel při nařízení domovní prohlídky. Odůvodnění příkazu obsahuje popis jednání, kterého se měl stěžovatel dopouštět, a z něhož vyplývá předpoklad, že v předmětném bytě se nacházejí padělané CD a DVD i příslušné technické zařízení. V důsledku časové prodlevy by tak nepochybně mohlo dojít ke zničení nebo zatajení těchto věcí a stop. K nedostatečnému označení jeho osoby soud uvedl, že stěžovatel je v příkazu označen všemi jmény i datem narození, přičemž pouhá záměna pořadí jmen je irelevantní. Správně byl označen i orgán provádějící prohlídku, jímž bylo Celní ředitelství Brno. Soud vyslovil přesvědčení, že příkaz k domovní prohlídce byl vydán v souladu se zákonem a neobsahuje takové nedostatky, které by znamenaly zásah do základních práv stěžovatele.
Celní ředitelství Brno poukázalo na obsah spisového materiálu, z něhož lze dovodit vztah stěžovatele k předmětnému bytu, zpochybňovanou neodkladnost domovní prohlídky i další stěžovatelem zpochybňované skutečnosti. Dle jeho názoru byl poukazem na konstatování nelegální výroby velkého množství CD a DVD v místě provedení domovní prohlídky splněn požadavek na vymezení předmětu domovní prohlídky. Celní ředitelství připouští určité formální nepřesnosti v označení podezřelé osoby i policejního orgánu, ty však nemohou způsobit nemožnost identifikace. Poukazuje dále na to, že stěžovatel převzal příkaz k domovní prohlídce dne 3. dubna 2010 a doručování dalším členům domácnosti nebylo nezbytně nutné. Vlastnímu provedení domovní prohlídky předcházely úkony směřující k zadržení stěžovatele i T. M., zajištění souhlasu se zadržením, bezpečnostní prohlídka zadržených osob a jejich výpověď k předmětu zájmu pověřeného celního orgánu. V uvedených souvislostech zdůrazňuje, že věcmi důležitými pro trestní řízení se rozuměly nelegálně vyráběné a prodávané CD a DVD a byly takto výslovně označené v příkazu k domovní prohlídce. Protokol o provedení domovní prohlídky dokumentuje odpověď vyslýchaného na výzvu k vydání věci, z níž je patrné, že vnímal nelegálně vyrobené CD a DVD jako věci důležité pro trestní řízení. Druhá výzva k vydání věcí po skončení domovní prohlídky měla umožnit dobrovolné vydání věcí důležitých pro trestní řízení, které byly při domovní prohlídce zjištěny a zajištěny. Celní ředitelství odmítá tvrzené důvody pro vydání druhé výzvy, neboť jde o důvody spekulativní, dovozené jen z provedení zřejmě nadbytečného úkonu. Nedostatečně přesný popis zajištěných věcí uvedený v protokolu o domovní prohlídce lze upřesnit fotodokumentací, která byla v průběhu prohlídky pořizována. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků byl vydán na základě výsledků předchozího šetření a souhlasu Okresního státního zastupitelství ve Znojmě z 26. března 2010 a doručen byl 9. 4. 2010 po předchozím odmítnutí převzetí. Obě prohlídky skutečně probíhaly souběžně. Se zahájením prohlídky jiných prostor se vyčkávalo na stanovisko stěžovatele, který měl určit osobu, která se prohlídky jeho jménem zúčastní, navíc s prohlídkami prostor na Hatích nelze otálet pod hrozbou zmaření jejich účelu, neboť nebylo možno místo efektivně zajistit do doby, kdy se jí stěžovatel bude moci osobně zúčastnit. Z postoje stěžovatele tak vyplynul další aktuální důvod neodkladnosti provedení prohlídek jiných prostor a pozemků. Závěrem Celní ředitelství poukázalo na zákonnou trestně právní úpravu zásahů do tvrzených základních práv. Má za to, že při posuzování realizace pravidel jednoduchého práva v konkrétních právních vztazích nelze neústavnost dovozovat jen z formálních pochybení některého z orgánů činných v trestním řízení. Předloženými spisovými materiály se dostatečně zřejmě prokázala důvodnost provedení napadených prohlídek. Navrhlo proto, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl.
Na uvedená vyjádření, která byla stěžovateli poslána k případné replice, již nebylo nijak reagováno.
Z obsahu vyžádaného spisového materiálu bylo zjištěno, že k návrhu Okresního státního zastupitelství ve Znojmě ze dne 29. března 2010 nařídil soudce Okresního soudu ve Znojmě napadeným příkazem k domovní prohlídce ze dne 1. dubna 2010 v trestním řízení ve věci vedené u Policie ČR Brno, oddělení pátrání Brno, referát Znojmo, pod sp. zn. BN 0131/TS-6/2010, pro podezření ze spáchání přečinu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §270 odst. 1 trestního zákoníku, podle §83 odst. 1 tr. ř. domovní prohlídku bytu č. 27 včetně příslušenství, popsaného blíže ve výroku příkazu. Současně podle §83 odst. 2 tr. ř. přikázal, aby domovní prohlídku provedli příslušníci Celního ředitelství Brno, oddělení pátrání Znojmo, do 4. května 2010, a to tak, že do objektu může být vniknuto i násilným způsobem. Jak vyplývá z protokolu o provedení domovní prohlídky, tato byla provedena dne 3. dubna 2010 pracovníky Celního ředitelství Brno, Oddělení odhalování organizované trestné činnosti, referát pátrání Znojmo, za přítomnosti stěžovatele a nezúčastněné osoby, přičemž byl stěžovateli osobně předán příkaz. S prohlídkou bylo započato v 10.00 hod a byly při ní zajištěny věci, popsané v protokolu. Prohlídka skončila v 16.00 hod.
Z obsahu spisového materiálu bylo dále zjištěno, že Okresní státní zastupitelství ve Znojmě vydalo dne 26. 3. 2010 pod č. j. 1 ZN 805/2010-8 souhlas s provedením prohlídky jiných prostor a pozemků, a to pozemků popsaných v uděleném souhlasu a objektů nesloužících k bydlení umístěných na těchto pozemcích - zejména budov, mobilních stánků, stavebních buněk a kontejnerů. Napadeným příkazem Celního ředitelství v Brně, odboru pátrání Znojmo, byla v souladu s uděleným souhlasem státního zastupitelství dle §83a odst. 1 tr. ř. v trestní věci uvádění do oběhu nelegálních kopií CD a DVD s hudebními a filmovými tituly, vedené pod sp. zn. BN-0131/TS-6/2010, pro podezření ze spáchání trestného činu dle §270 odst. 1 tr. zákoníku nařízena prohlídka jiných prostor a pozemků popsaných v příkazu. Jak vyplývá z protokolů o provedení prohlídky, tato se uskutečnila dne 3. 4. 2010 za přítomnosti nezúčastněných osob na prodejních stáncích č. 25, č. 24, č. 38 tržnice DANCOLD, s.r.o., ve skladu umístěném za stánkem č. 24 a ve skladu označeném jako sektor č. 5 a byly při ní zajištěny věci, popsané v protokolech.
Po zvážení stížnostních námitek a obsahu spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že není "superrevizním orgánem", tedy že není oprávněn zasahovat do činnosti jiných orgánů veřejné moci, pokud tyto postupují v souladu s ústavními předpisy. Ústavní stížností napadená rozhodnutí nebo jiné zásahy těchto orgánů zkoumá jen z hlediska zachování ústavního pořádku a garantovaných základních práv a svobod, a nikoli perfekcionistickým přezkoumáním věci z pozice podústavního práva. Tím by se stal jen další instancí obecného soudnictví. Taková role mu však nepřísluší (čl. 83 Ústavy ČR), a to tím spíše, že ve zkoumané věci jde o fázi teprve počínajícího trestního řízení. Zde Ústavní soud zasahuje zcela výjimečně, pouze v situaci, kdy rozhodnutí či jiný zásah konkrétního orgánu veřejné moci (který nelze odstranit v průběhu dalšího řízení) vykazuje flagrantní porušení právních předpisů, znamenající zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele. K tomu v daném případě nedošlo.
V prvé řadě se Ústavní soud zabýval otázkou, zda do ústavních práv stěžovatele nemohlo být zasaženo již tím, že provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nařídil policejní orgán, nikoli soudce. V dané věci je totiž ústavní stížností napaden vedle příkazu soudce na nařízení domovní prohlídky též příkaz policejního orgánu na nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků, vydaný ještě před publikací nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, kterým byla zrušena část první věty a druhá věta ustanovení §83a odst. 1 tr. ř., které umožňovaly, aby takový příkaz vydal v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce. Protože nosné důvody uvedeného plenárního nálezu lze uplatnit pouze pro futuro (viz stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 31/10), Ústavní soud má za to, že příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků byl vydán v souladu s tehdy platným a účinným zněním ustanovení §83a odst. 1 trestního řádu, tedy ústavně konformním způsobem.
Klíčovou námitkou ve vztahu k napadenému příkazu soudce k nařízení domovní prohlídky je tvrzení, že v něm chybí zdůvodnění provedení prohlídky jako neodkladného úkonu.
Neodkladným je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odklad na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Jedná se o výjimku z obecného principu, podle něhož jsou jednotlivé úkony v trestním řízení činěny až po zahájení trestního stíhání (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/2000). Při provedení takového úkonu je nutno uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován. Účelem zdůvodnění neodkladnosti úkonu je transparentnost postupu policejního orgánu a jeho následná kontrolovatelnost procesními stranami. Absence odkazu na příslušné ustanovení trestního řádu (§160 odst. 4) a zdůvodnění neodkladnosti úkonu sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost neodkladného úkonu. Ústavně právní rozměr nabývá až v okamžiku, kdy při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu nebyly splněny. Jinými slovy, nikoli nedostatečné zdůvodnění neodkladnosti, ale absence věcných důvodů pro provedení neodkladného úkonu dosahuje ústavně právní roviny a porušuje tak ústavně zaručená práva stěžovatele. Taková situace v projednávané věci nenastala.
Lze přisvědčit stěžovateli v tom, že odůvodnění napadeného příkazu k domovní prohlídce neobsahuje výslovnou argumentaci k neodkladnosti jejího provedení, nicméně z okolností případu a podkladů je zřejmá existence věcných důvodů pro provedení prohlídky jako neodkladného úkonu, přičemž důvody neodkladnosti jsou uvedeny v samotném návrhu státního zástupce na vydání příkazu, v němž se mj. uvádí, že domovní prohlídka je v této věci neodkladným úkonem, neboť ve smyslu §160 odst. 4 tr. ř. nelze její provedení odložit až na dobu, kdy bude zahájeno trestní stíhání, když v důsledku časové prodlevy by mohlo nepochybně dojít ke zničení nebo zatajení věcí a stop, které mají být při domovní prohlídce nalezeny a které mají sloužit jako důkaz pro další řízení (součástí spisového materiálu jsou důkazy o tom, že v předmětném bytě docházelo k padělání, CD a DVD, včetně popisu způsobu jejich výroby, že stěžovatel se svým bratrem pravidelně vycházeli z předmětného bytu a vynášeli v kufrech, taškách a krabicích zboží - pravděpodobně CD nebo DVD, které vozili na tržnici Dancold, s.r.o., a že stěžovatel i jeho bratr již byli v minulosti odsouzeni pro trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle §152 odst. 1 tr. zák). Existovalo tak důvodné podezření, že v předmětném bytě se nacházely věci důležité pro trestní řízení - zejména padělané CD a DVD, jakož i technická zařízení, na nichž bylo vypalování předmětných autorských děl prováděno, popř. další věci - booklety, poznámky o dodavatelích a odběratelích zboží, data na počítačích a elektronických nosičích a další věci související s páchanou trestnou činností. Ústavní soud má v této konkrétní věci za to, že jestliže existovalo nebezpečí zničení, znehodnocení či ukrytí uvedených důkazů, pak sama prohlídka - z hlediska účelu trestního řízení - vskutku nesnesla odkladu (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3094/10, sp. zn. I. ÚS 755/11 a další, dostupná na http:// nalus.usoud.cz).
I ostatní námitky stěžovatele směřující proti příkazu k domovní prohlídce považuje Ústavní soud za neopodstatněné. Stěžovatel je označen všemi svými jmény - A. B. N. a správným datem narození, takže pouhá záměna pořadí jmen, jak ji stěžovatel vytýká, není relevantní. Nadto ze spisového materiálu vyplývá, že v průkazu o povolení k trvalému pobytu je stěžovatel označen jménem B. N. a příjmením A. a v řidičském oprávnění je identifikován jménem A. a příjmením B. N., a tyto doklady stěžovatel léta používal bez protestu. Ani uvedení organizační složky Celního ředitelství Brno coby pověřeného celního orgánu nemůže zmařit identifikaci celního orgánu, který úkon provedl. Vztah stěžovatele k předmětnému bytu je patrný z písemnosti ze dne 26. 3. 2010, příkaz převzal dne 3. 4. 2010, o čemž svědčí učiněný záznam, přičemž doručování dalším členům jeho domácnosti není nezbytně nutné. Ze spisové dokumentace je rovněž patrné, že provedení domovní prohlídky předcházely úkony směřující k zadržení stěžovatele a T. M., k vlastnímu provedení tedy došlo až po zajištění souhlasu se zadržením, výslechu zadržených a zadokumentování jejich výpovědí k předmětu zájmu pověřeného celního orgánu. Protokol o provedení domovní prohlídky obsahuje odpověď stěžovatele na výzvu k vydání věci, další výzva učiněná po skončení prohlídky je úkonem nadbytečným. Vymezení předmětu domovní prohlídky poukazem na nelegální výrobu velkého množství CD a DVD v předmětném bytě je dostačující, neboť před jejím provedením lze jen těžko požadovat přesnější specifikaci co do množství i druhu či výrobního zařízení; tyto skutečnosti mohou být upřesněny až při probíhajícím úkonu. Soupis zajištěných a vydaných věcí je v protokolech identický a doplňuje (upřesňuje) ho provedená fotodokumentace pořízená v průběhu prohlídky.
Nejde tedy o extrémní případ zneužití daného institutu, které by odůvodňovalo vyhovění ústavní stížnosti a zrušení napadeného příkazu k provedení domovní prohlídky.
Ke stejnému závěru nutno dospět i v případě příkazu k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků. Příkaz dle §83a tr. ř. byl stejně jako příkaz k domovní prohlídce vydán na základě výsledků šetření a souhlasu státního zástupce, v němž jsou specifikovány důvody, pro něž jde o neodkladný úkon, byl stěžovateli doručen dne 9. 4. 2010 po předchozím odmítnutí převzetí (viz položka 31 a 34 spisového materiálu). Příslušný celní orgán výstižně poukázal ve svém vyjádření na dva významné faktory. Za prvé, že se zahájením prohlídky jiných prostor a pozemků se vyčkávalo na stanovisko stěžovatele, který měl určit osobu, jež se prohlídky jeho jménem zúčastní. Ten však poté, co byl seznámen s chystanou prohlídkou prostor, které užívá, a po upozornění podle §85 odst.1 tr. ř., že vzhledem k probíhající domovní prohlídce má právo, aby u prohlídky jiných prostor a pozemků byl přítomen jeho rodinný příslušník nebo zaměstnanec, prohlásil, že to odmítá a že nikoho nikam posílat nebude. Za druhý faktor označil, že s prohlídkou prostor tržnice nešlo otálet pod hrozbou zmaření jejich účelu. Nemožnost předchozího výslechu stěžovatele tedy byla způsobena již samotnou neodkladností provedení prohlídky (viz ustanovení §84 věta druhá tr. ř.). Ani v tomto případě tedy nešlo o extrémní zneužití institutu prohlídky jiných prostor a pozemků, které by dosahovalo ústavněprávní dimenze.
Pro úplnost je vhodné upozornit na závěr Ústavního soudu, vyslovený v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 3/09, že "jde-li o zásah veřejné moci, který nepředstavuje nereparovatelné porušení základních práv, je třeba upřednostnit aplikaci principu subsidiarity. To znamená, že přezkoumatelným v řízení o ústavní stížnosti může být až konečné rozhodnutí ve věci, které by se mělo vypořádat i s námitkou zásahu do práva na soukromý život v podobě domovní prohlídky". V návaznosti na to Ústavní soud zdůraznil, že "není žádoucí, aby v obdobných věcech posuzoval přiměřenost nařízení a výkonu prohlídek všech prostor jako první. Mohl by totiž tak nepřiměřeně a předčasně zasáhnout do kompetence obecných soudů shromažďovat a hodnotit důkazy a ve svém důsledku tak předurčovat výsledek trestního řízení vedeného proti stěžovateli".
Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu