ECLI:CZ:US:2012:2.US.1585.11.1
sp. zn. II. ÚS 1585/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti J. H., zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem, se sídlem v Praze, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2011, č. j. 7 As 84/2010-141, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podaným návrhem, který co do formálních náležitostí vyhovuje zákonu č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví specifikovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, neboť se jím cítí zkrácena na svých základních právech zaručených Ústavou České republiky a Listinou základních práv a svobod, zejména pak v právu na spravedlivý proces.
Napadeným rozsudkem zamítl Nejvyšší správní soud stěžovatelčinu kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 7. 2010, č. j. 10 A 17/2010-56. Krajský soud tímto rozsudkem nevyhověl stěžovatelčině žalobě, jíž se domáhala zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic ze dne 12. 1. 2010, č. j. KUJCK 35323/2009/OREG/4; tím bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Městského úřadu Sezimovo Ústí, odboru stavebního úřadu, územního plánování, životního prostředí a dopravy vydané dne 7. 9. 2009 pod č. j. MESU-55/OSU/2009/Pi-31/48. Městský úřad jím dodatečně povolil stavbu monolitické železobetonové desky, 24 kusů skleněných tvárnic a zaklenutí vstupu na rozestaveném objektu přístřešku u zahradního domku na specifikovaném pozemku sousedícím s pozemkem stěžovatelky, a dále stavbu vsakovací jímky včetně perforovaného potrubí na témže pozemku.
Stěžovatelka s výsledkem soudního přezkumu není spokojena. Odůvodnění napadeného rozsudku považuje za kuriózní a neodpovídající skutečnosti. Nesouhlasí zejména s tím, jak se napadený rozsudek - ale platí to i pro rozhodnutí jemu předcházející - vypořádal s odbornými závěry stěžovatelkou osloveného odborníka na požárně bezpečnostní řešení staveb Ing. S. Ty přitom dle názoru stěžovatelky vyvrací správnost v řízení opatřených stanovisek Hasičského záchranného sboru a znalce J. T. Bylo proto na místě, aby soud nařídil zpracování revizního znaleckého posudku k otázce požárního zatížení stavby a vymezení požárně nebezpečného prostoru stavby. Nestalo se tak a z pohledu stěžovatelky jde o nepřípustnou redukci důkazního řízení. Krom toho obsáhlá argumentace stěžovatelky týkající se požárně bezpečnostní problematiky byla v rozhodnutí zcela vynechána; také v ústavní stížnosti cituje stěžovatelka celé pasáže z odborného vyjádření Ing. S. Dále Nejvyšší správní soud dle názoru stěžovatelky nenaložil správně ani s její další námitkou, totiž že ve stavebním řízení byla posuzována pouze část stavby a nikoliv stavba jako celek, tedy sporná přístavba včetně zahradního domku. V takovém případě totiž není možné splnění všech podmínek daných stavebním zákonem zhodnotit objektivně. Taktéž bylo oslyšeno, že stavba předmětného přístřešku je v rozporu s územním plánem a že projektová dokumentace chybně uvádí zastavěnou plochu 72 m2 místo 69 m2.
Zákon o Ústavním soudu, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a) tím, že rozlišuje návrhy zjevně neopodstatněné, dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. Jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu Nejvyššího správního soudu v hodnocené věci. Ústavní stížnost je proto zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud, jak již vyslovil v řadě svých rozhodnutí, není soudem nadřízeným soudům obecným (není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti), není vrcholem jejich soustavy (čl. 90, 91 Ústavy ČR), a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (srov. čl. 83 Ústavy ČR). To samozřejmě platí i pro úsek správního soudnictví institucionálně završený Nejvyšším správním soudem. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavou. Z toho Ústavní soud vycházel i v řízení o této konkrétní ústavní stížnosti.
Po provedení přezkumu shledává napadený rozsudek ústavně konformním. Nejvyšší správní soud se řádně se všemi nyní vznášenými námitkami vypořádal. Vyložil, proč se v dané věci stavební úřad v rámci dodatečného povolování správně zabýval pouze vymezenou částí stavby a nikoliv stavbou přístřešku jako celku, když zbylé části byly provedeny v souladu se stavebním povolením. Vysvětlil, proč se nezabýval namítanou chybnou výměrou zastavěné plochy zahradního domku ve stavební dokumentaci a rozporem s územním plánem; krom jiného byly tyto námitky především uplatněny opožděně. Rozebral i otázku posouzení požárně bezpečnostního řešení stavby s tím, že tato již byla vyřešena v rámci předcházejícího stavebního řízení týkajícího se dodatečného povolení přístřešku. Nyní stavební úřad vycházel ze stanoviska Hasičského záchranného sboru, podle něhož dodatečně povolovaná změna konstrukce stropu stavbu její požární zatížení neovlivní a nově stanovené požárně nebezpečné prostory nezasahují do sousedních pozemků a objektů, s jednou výjimkou, kdy ale nejde o pozemek stěžovatelky a jeho vlastnice vůči stavbě neměla výhrady. Proti tomuto bodu, jak již bylo řečeno výše, směřuje podstatná část - alespoň co do rozsahu - argumentace stěžovatelky. Stěžovatelka cituje obsáhlé pasáže z odborného vyjádření, které si opatřila a které kritizuje a popírá závěry stanoviska, z něhož vycházel stavební úřad. Posouvá tak věc do roviny polemiky s provedenými důkazy, do níž se ale Ústavní soud nemůže zapojit, neboť takový způsob přezkumu neodpovídá jeho postavení v soustavě soudů. Není soudem skutkovým, který by ověřoval správnost v řízení učiněných zjištění a tato přehodnocoval, opravoval či dále doplňoval. I když správní orgány, potažmo správní soudy, při posouzení otázky požárně bezpečnostního řešení stavby vyšly z pokladů, s jejichž obsahem stěžovatelka nesouhlasila, za situace, kdy svůj postup zdůvodnily, pravidla spravedlivého řízení porušit nemohly. Z obsahu připojených rozhodnutí je zřejmé, že předmětné vyjádření předložené stěžovatelkou nebylo při rozhodování opomenuto, navíc Hasičský záchranný sbor jeho obsah reflektoval v doplnění svého původního stanoviska.
Protože Ústavní soud porušení základních práv neshledal, podaný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 14. února 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu