ECLI:CZ:US:2012:2.US.1865.11.1
sp. zn. II. ÚS 1865/11
Nález
Nález Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 25. ledna 2012 sp. zn. II. ÚS 1865/11 ve věci ústavní stížnosti města Loket proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 174/2011-37 ze dne 29. března 2011, kterým bylo k odvolání vedlejší účastnice změněno rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že stěžovatel je povinen uhradit vedlejší účastnici náklady řízení, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a obchodní společnosti Služby MaSS, spol. s r. o., se sídlem Revoluční 31, Loket nad Ohří, jako vedlejší účastnice řízení.
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 174/2011-37 ze dne 29. března 2011 se ruší.
Odůvodnění:
I.
Rekapitulace ústavní stížnosti
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. června 2011 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení odvolacího soudu. Jím byl k odvolání vedlejší účastnice řízení změněn nákladový výrok usnesení soudu prvního stupně tak, že stěžovateli byla uložena povinnost nahradit vedlejší účastnici řízení náklady řízení. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím a postupem, který vydání tohoto rozhodnutí předcházel, včetně postupu soudu prvního stupně, bylo porušeno jeho právo zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Konkrétně s poukazem na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Kysilková a Kysilka proti České republice č. 17273/03 ze dne 10. února 2011, Palšovič proti České republice č. 39278/04 ze dne 3. února 2011, Hubka proti České republice č. 500/06 ze dne 3. února 2011, 3A.CZ, s. r o., proti České republice č. 21835/06 ze dne 10. února 2011 a BENet Praha, spol. s r. o., proti České republice č. 33908/04, 7937/05, 25249/05, 29402/05 a 33571/06 ze dne 24. února 2011 plně dopadající na případ stěžovatele tvrdí, že postupy obecných soudů obou stupňů mu byla v odvolacím řízení odňata účinná možnost uplatňovat svá procesní práva na základě principu "rovnosti zbraní" - vyjádřit se k podanému odvolání. Soudu prvního stupně vytýká, že bez vyčkání odeslal spis odvolacímu soudu a neposlal mu vyjádření zástupkyně stěžovatele ze dne 25. března 2011 k odvolání. Odvolacímu soudu vytýká, že jsa vázán povinností zjišťovat předcházející procesní vady řízení podle §212a odst. 5 občanského soudního řádu, měl a mohl vyzvat soud prvního stupně, aby předložil vyjádření dotčeného účastníka řízení, případně si takové vyjádření mohl od právní zástupkyně stěžovatele vyžádat sám. Tak se stalo, že odvolací soud vydal "podivně rychle" napadené rozhodnutí bez znalosti vyjádření stěžovatele k odvolání.
II.
Rekapitulace postojů ostatních účastníků
3. Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Pokud se jedná o namítanou rychlost soudního rozhodování, poznamenal, že odvolací řízení je zahájeno podáním odvolání, a nikoliv předložením spisu odvolacímu soudu k rozhodnutí.
4. Obchodní společnost Služby MaSS, spol. s r. o., na výzvu k vyjádření k ústavní stížnosti nijak nereagovala.
III.
Skutková východiska
5. Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 7 C 225/2010 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti.
6. Stěžovatel se žalobou podanou dne 25. června 2010 domáhal předání části určitého pozemku. Elektronickým podáním ze dne 22. listopadu 2010 požádal stěžovatel o odročení ústního jednání nařízeného soudem na následující den, a to za účelem pokusu o mimosoudní vyřízení věci. Dopisem ze dne 24. listopadu 2010 vyzval zástupce vedlejší účastnice řízení zástupkyni stěžovatele k mimosoudnímu jednání na 8. prosince 2010. Konečně elektronickým podáním ze dne 19. ledna 2011 vzal stěžovatel žalobu zpět a usnesením soudu prvního stupně ze dne 23. února 2011 bylo řízení zastaveno, podle §146 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu nikomu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a stěžovateli byl vrácen soudní poplatek.
7. Proti nákladovému výroku shora uvedeného usnesení se dne 11. března 2011 odvolala vedlejší účastnice řízení. Zásilka s tímto odvoláním byla vhozena do schránky zástupkyně stěžovatele dne 22. března 2011, neboť nebyla doručovatelkou zastižena na její adrese. Elektronickým podáním ze dne 22. března 2011 požádala zástupkyně stěžovatele o protokol o ústním jednání ze dne 23. listopadu 2010. Dne 25. března 2011 byl spis převzat odvolacím soudem a téhož dne bylo soudu prvního stupně doručeno elektronické podání, kterým stěžovatel reagoval na odvolání vedlejší účastnice řízení. Toto podání bylo zasláno soudem prvního stupně soudu odvolacímu přípisem ze dne 5. dubna 2011. Jak bylo shora uvedeno, odvolací soud vydal napadené rozhodnutí dne 29. března 2011.
IV.
Právní východiska
8. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou zčásti neaplikovatelná na daný případ, neboť v nich jde skutkově o to, že stěžovatelé v těchto věcech nebyli uvědoměni o tom, že byla soudu doručena vyjádření jiných účastníků řízení, a že se k nim mohou písemně vyjádřit, pokud si to přejí. O to ale v daném případě nejde, protože stěžovatel ani nepopírá, že mu bylo odvolání vedlejší účastnice řízení doručeno. Nicméně lze souhlasit s tím, že v širším slova smyslu na daný případ dopadá právní názor obsažený v jím jmenovaných rozsudcích, že pojem spravedlivého procesu zahrnuje v zásadě právo účastníků řízení, aby byli seznámeni s každým důkazem nebo stanoviskem předloženým soudci a měli možnost se k nim vyjádřit (rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve věcech Nideröst-Huber proti Švýcarsku č. 18990/91 ze dne 18. února 1997, §23; Milatová a ostatní proti České republice č. 61811/00 ze dne 21. června 2005, §59; Spang proti Švýcarsku č. 45228/99 ze dne 11. října 2005, §32; Feliciano Bichao proti Portugalsku č. 40225/04 ze dne 20. listopadu 2007, §36; Salduz proti Turecku č. 36391/02 ze dne 27. listopadu 2008, §65; aj.).
9. Ústavní soud v minulosti vyložil, že právu na spravedlivý proces odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tom rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat se všemi důkazy, jakož i s argumentačními tvrzeními uplatněnými účastníky řízení, přičemž v opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů. Je takto povinností obecných soudů vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci [sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. května 2004 (N 71/33 SbNU 209), sp. zn. I. ÚS 301/02 ze dne 1. srpna 2005 (N 146/38 SbNU 159), sp. zn. I. ÚS 593/04 ze dne 20. prosince 2005 (N 230/39 SbNU 443), sp. zn. III. ÚS 521/05 ze dne 23. března 2006 (N 70/40 SbNU 691) aj.].
10. V nálezu sp. zn. III. ÚS 151/06 ze dne 12. července 2006 (N 132/42 SbNU 57) Ústavní soud konkretizoval, že porušení §132 občanského soudního řádu dosahuje ústavněprávní relevance, pokud se odvolací soud nevypořádá s podáním účastníka řízení, které obsahuje relevantní argumentaci, o němž se odvolací soud v důsledku pochybení soudu prvního stupně ani nedozvěděl. V nálezu sp. zn. II. ÚS 417/06 ze dne 4. dubna 2007 (N 61/45 SbNU 43) bylo rovněž vyloženo, že představuje svévoli, pokud obecný soud ve svém rozhodnutí ignoruje podání účastníka řízení, které se dostalo do jeho sféry vlivu před vydáním rozhodnutí.
11. Konečně je třeba uvést, že charakter uvedené procesní vady je ústavněprávně relevantní i pokud se jedná "jen" o náklady řízení [srov. nález sp. zn. II. ÚS 781/10 ze dne 1. září 2011 (N 147/62 SbNU 269) aj.].
V.
Závěry
12. Jak plyne ze shora vyloženého, dostalo se vyjádření stěžovatele k odvolání vedlejší účastnice řízení soudu prvního stupně dne 25. března 2011 (ke cti obecných soudů je však třeba uvést, že se jednalo o pátek), avšak ten je odvolacímu soudu zaslal až spolu s přípisem ze dne 5. dubna 2011, takže je odvolací soud obdržel až 8. dubna 2011, tj. deset dní poté, co o dané věci rozhodl. V uvedeném vyjádření se přitom stěžovatel relevantně vymezuje k tvrzení vedlejší účastnice řízení, že je v dané věci namístě aplikace §146 odst. 2 občanského soudního řádu, v čemž se odvolací soud s vedlejší účastnicí řízení (bez znalosti argumentace stěžovatele) shodl.
13. Striktně vzato se v daném případě nejedná o pochybení odvolacího soudu, ale o pochybení soudu prvního stupně. Nicméně toto pochybení mělo důsledek právě v napadeném rozhodnutí a v každém případě je přičitatelné systému obecných soudů, a nikoliv stěžovateli.
14. Ústavní soud tedy shledal, že je ústavní stížnost opodstatněná, a proto jí zcela vyhověl. Došlo k porušení základního práva stěžovatele podle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že soud rozhodl, aniž by se vypořádal s relevantní argumentací stěžovatele v situaci, kdy podání s touto argumentací bylo ve sféře obecných soudů. Proto bylo napadené rozhodnutí zrušeno podle §82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
15. Závěr Ústavního soudu ovšem vůbec nijak nepředjímá vlastní rozhodnutí odvolacího soudu, protože to nebylo předmětem řízení.
16. Od ústního jednání nebylo možné očekávat další objasnění věci. Stěžovatel a obecný soud výslovně souhlasili s upuštěním od ústního jednání. Vedlejší účastnice řízení nijak nereagovala na výzvu Ústavního soudu obsahující poučení, že její nečinnost bude považována za souhlas s upuštěním od ústního jednání. Proto lze konstatovat, že jsou dány podmínky podle §44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu pro upuštění od ústního jednání.