ECLI:CZ:US:2012:2.US.2260.12.1
sp. zn. II. ÚS 2260/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké (soudkyně zpravodajka) a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti R. N., právně zastoupené Mgr. et Mgr. Pavlem Bartošem, advokátem se sídlem Železná 33, Beroun, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 4. 2012 sp. zn. 39 Co 524/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
Napadeným usnesením městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 10. 2011 č.j. 20 EXE 2737/2010-77, jímž byl prohlášen za vykonatelný na území ČR rozhodčí rozsudek vydaný slovenským Rozhodcovským súdom pri Rozhodcovskom inštitúte, s.r.o. a jímž byla nařízena exekuce na majetek stěžovatelky. Stěžovatelka v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně uváděla, že nelze vykonat exekuci dle předloženého rozhodčího nálezu, neboť v jejím případě byla uzavřena rozhodčí doložka ve spotřebitelské věci. V takovém případě je rozhodčí doložka neplatná a k neplatnosti je nutno přihlédnout z úřední povinnosti ve všech řízeních, pokud by základem pro posuzování nároku v nich měla být práva a povinnosti z rozhodčí doložky vycházející. Současně uvedla konkrétní rozhodnutí soudů, nejen českých, ze kterých tento svůj názor čerpala. Odvolací soud však, aniž by se k judikátům jakkoli vyjádřil, pouze uvedl, že v exekučním řízení již není místo pro namítání neplatnosti rozhodčí doložky, resp. rozhodčího nálezu, a proto nelze k námitce stěžovatelky přihlédnout. Takovou námitku měla stěžovatelka uplatnit v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal příslušný spis, z něhož zjistil, že dne 1. 11. 2012 vydal Obvodní soud pro Prahu 2 usnesení, jímž exekuci na majetek stěžovatelky zastavil pro nedostatek majetku (výrok I.), oprávněnému uložil nahradit stěžovatelce náklady řízení (výrok II.) a soudnímu exekutorovi náklady exekuce (výrok III.). Proti usnesení podal oprávněný dne 27. 11. 2012 odvolání, a to pouze do výroků II. a III.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny.
V dané věci stěžovatelka využila možnosti, jež jí dává právní řád a navrhla zastavení exekuce. Soud jejímu návrhu vyhověl a exekuci zastavil. Vzhledem k tomu, že zastavením exekuce pozbylo podkladu napadené usnesení Městského soudu v Praze o jejím nařízení, jímž mělo dle stěžovatelky být porušeno její ústavně zaručené právo, dospěl Ústavní soud k závěru, že v dané situaci je nutno pohlížet na ústavní stížnost jako na zjevně neopodstatněnou a jako takovou ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. prosince 2012
Stanislav Balík
předseda senátu