ECLI:CZ:US:2012:2.US.2392.10.1
sp. zn. II. ÚS 2392/10
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti 1) S. Š., 2) J. Š., obou zastoupených Mgr. Hanou Zabadalovou, advokátkou, se sídlem Národní třída 301/26, Hodonín, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 5. 2010 č. j. 38 Co 38/2010-946, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 8. 2010, se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně, jímž mělo být porušeno jejich právo na soudní a jinou právní ochranu dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na ochranu rodinného života dle čl. 10 Listiny a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a právo na výchovu dítěte dle čl. 32 Listiny. Poukazují na to, že soudy rozhodly jen na základě doporučení znaleckého posudku, přičemž opomněly prokazatelně kladný vztah vnuka k jejich osobám. Odkazují na ty pasáže posudku, v nichž sám znalec konstatuje zjištění o ovlivňování a programování nezletilého proti otci a jeho rodině matkou a manželem matky, kteří trvale usilují o zlikvidování vzájemných vztahů otce a prarodičů s vnukem. Mají za to, že pokud by matka respektovala původní rozhodnutí soudu o styku s nezletilým, byl by jeho postoj před znalcem pozitivní. Namítají, že mělo být provedeno společné vyšetření nezletilého s otcem i s prarodiči, neboť bez něj je posudek obtížně věrohodný. V této souvislosti citují judikáty obecných soudů a Ústavního soudu, vztahující se na opatřování podkladů pro rozhodnutí dle §27 odst. 3 zákona o rodině, a z nich vyvozují, že odmítavý postoj nezletilého před znalcem není právně významný a nemůže být důvodem pro zákaz styku, ale naopak důvodem pro konstatování, že matka ve výchově nezletilého selhala. Poukazují též na to, že nezletilý má jednoho biologického otce a matku a je v jeho zájmu, aby byl jeho původně kladný vztah k otci a jeho rodině obnoven a rozvíjen. Sám znalec uvedl, že negativní vztah nezletilého k prarodičům je podmíněn jeho negativním vztahem k otci a že za stávající situace nemůže rozumět tomu, že i prarodiče vykazují řadu výchovně, lidsky i společensky pozitivních vlastností. Stěžovatelé mají za to, že takové vlastnosti nemohly a nemohou při výchově nezletilého škodit, natož ohrozit jeho zdraví. Dle jejich přesvědčení nebylo napadené usnesení vydáno v zájmu dítěte, ale v cíleném zájmu jeho matky a manžela matky.
Krajský soud v Brně ve svém vyjádření k ústavní stížnosti především odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, v němž vysvětlil, z jakých důvodů bylo předběžné opatření nařízeno. Uvedl, že podstata ústavní stížnosti spočívá pouze v polemice stěžovatelů s hodnocením důkazů, zejména znaleckého posudku, a s právním názorem obecných soudů, s nímž se neztotožňují. Je proto přesvědčen, že není dán žádný důvod pro zásah Ústavního soudu do nezávislého rozhodování soudů obecných. Navrhl, aby ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Hodoníně bylo zjištěno, že v průběhu řízení, probíhajícího mj. o návrhu prarodičů (stěžovatelů) na úpravu styku s nezletilým O., bylo nejprve vydáno předběžné opatření, v rámci něhož bylo prarodičům umožněno stýkat se s nezletilým. Po vypracování znaleckého posudku z odvětví psychologie, jehož úkolem bylo mj. zhodnotit vztah nezletilého k prarodičům a vyjádřit se k vhodnosti styku s nimi z hlediska psychologického a psychiatrického, podala matka návrh na vydání předběžného opatření o povinnosti prarodičů zdržet se jakéhokoli styku s nezletilým. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 10. 2009 č. j. 0 Nc 362/99-716, ve spojení s napadeným usnesením Krajského soudu v Brně dalším předběžným opatřením, vydaným dle ustanovení §102 odst. 1 a §76 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jímž bylo prarodičům uloženo, aby se zdrželi jakéhokoliv styku s nezletilým. Bylo tak reagováno na závěry znaleckého posudku, dle nichž je vztah nezletilého k oběma prarodičům negativní a z hlediska psychologického je jeho styk s nimi nevhodný a je potřeba jej zcela vyloučit. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uzavřel, že byť oba prarodiče byli ve znaleckém posudku hodnoceni pozitivně, nelze jejich požadavek na styk s nezletilým, i když jde o požadavek pochopitelný, nadřazovat požadavku nezletilého, u něhož byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha a jiné somatické potíže, na stabilitu výchovného prostředí a eliminací jakýchkoli rušivých podnětů, jež by již objektivně zjištěné narušení psychiky nezletilého dále prohlubovaly.
Ze spisového materiálu dále vyplývá, že ve věci samé (o návrhu matky na zákaz styku otce s nezletilým, o návrhu prarodičů nezletilého - stěžovatelů na úpravu styku s nezletilým, o návrhu Městského úřadu Hodonín na stanovení soudního dohledu nad výchovou nezletilého a o návrhu Okresního státního zastupitelství v Hodoníně na uložení napomenutí J. G.), vydal Okresní soud v Hodoníně rozsudek č. j. 0 Nc 362/99-1076 ze dne 5. 9. 2011, kterým vyslovil zákaz styku nezletilého s otcem (viz výrok I.), řízení o návrhu matky o zákazu styku otce s nezletilým zastavil (výrok II.), návrh navrhovatelů - prarodičů nezletilého manželů J. a S. Š. zamítl (výrok III.), J. G. uložil napomenutí podle ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o rodině (výrok IV.) a nad výchovou nezletilého stanovil soudní dohled (výrok V.). Výroky VI. a VII. rozhodl o náhradě nákladů řízení. Výrok III. uvedeného rozsudku, jímž byl zamítnut návrh stěžovatelů o úpravu styku s nezletilým, nabyl právní moci dne 4. 11. 2011, aniž by proti němu podali stěžovatelé odvolání.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s napadeným rozhodnutím z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Stěžovatelé dovozují zásah do svých ústavních práv z existence rozhodnutí o nařízení předběžného opatření dle ustanovení §102 o. s. ř., ve spojení s §76 odst. 1 písm. f) o .s .ř., jímž jim byla uložena povinnost zdržet se jakéhokoli styku s nezletilým O. Toto rozhodnutí bylo vydáno ve věci péče o nezletilého, konkrétně v rámci řízení o návrhu matky na zákaz styku otce s nezletilým, o návrhu stěžovatelů na úpravu styku s nezletilým, o návrhu na uložení napomenutí J. G. a o návrhu na stanovení soudního dohledu nad výchovou nezletilého. Jak však bylo dodatečně zjištěno, v průběhu řízení o ústavní stížnosti bylo o návrhu stěžovatelů na úpravu styku s nezletilým meritorně pravomocně rozhodnuto. Za dané procesní situace, kdy vydáním pravomocného rozsudku ve věci samé předběžné opatření ze zákona zaniklo (srov. ustanovení §77 odst. 1 písm. b) o. s. ř.), pak ústavní stížnost stěžovatelů ztrácí své opodstatnění a jakýkoli přezkum napadeného rozhodnutí je s ohledem na princip minimalizace zásahů do pravomocných rozhodnutí a ekonomie soudního řízení zcela bezpředmětný, neboť požadavek bezprostředního zásahu Ústavního soudu pozbyl na aktuálnosti. I v případě, že by Ústavní soud návrhu stěžovatelů vyhověl, nemělo by jeho rozhodnutí žádný vliv na již pravomocně ukončené řízení ve věci (srov. obdobná usnesení ze dne 16. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 2829/07, ze dne 24. 9. 2009 sp. zn. II. ÚS 1349/09, ze dne 23. 2. 2012 sp. zn. II. ÚS 3410/11, dostupná na http.//nalus.usoud.cz). Ústavní soud by mohl přistoupit nejvýše ke konstatování tzv. akademického výroku, což je však zcela výjimečné, např. ve věcech, kdy by přicházel v úvahu nárok na odškodnění za protizákonné rozhodnutí státního orgánu, což však není projednávaný případ.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu