ECLI:CZ:US:2012:2.US.2576.12.1
sp. zn. II. ÚS 2576/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti A. Ž., zastoupeného JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou, se sídlem v Bruntále, jíž se jmenovaný domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, č. j. 58 Co 183/2010-120, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví specifikovaným rozsudkem rozhodoval Městský soud v Praze o odvolání stěžovatele do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2009, č. j. 17 C 204/2007-46, vydaného ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze porušil jeho základní práva.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.
V reakci na žádost o zapůjčení spisového materiálu sdělil dne 21. 9. 2012 soudci zpravodaji Obvodní soud pro Prahu 2, že ve věci bylo podáno rovněž dovolání a spis je proto předložen Nejvyššímu soudu ČR, aby o dovolání mohl rozhodnout.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozhodnutí městského soudu napadenému touto ústavní stížností "nenárokové" dovolání, jehož přípustnost může Nejvyšší soud při splnění podmínek daných občanským soudním řádem dovodit. O dovolání dosud nebylo rozhodnuto, ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.
Podle ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného vyplývá, že možnost obrátit se na Ústavní soud s návrhem směřujícím proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze zůstane stěžovateli zachována i poté, co Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodne.
Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. října 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj