ECLI:CZ:US:2012:2.US.2848.11.1
sp. zn. II. ÚS 2848/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. března 2012 v senátu složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MVDr. Ĺ. N., zastoupené Mgr. Vratislavem Urbáškem, advokátem se sídlem Vinohradská 37, 120 00 Praha 2, proti příkazu k domovní prohlídce Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. 7. 2011 sp. zn. 37 Nt 1223/2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas zaslanou ústavní stížností, splňující formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce předmětných prostor. Dále stěžovatelka navrhovala, aby bylo celnímu ředitelství přikázáno obnovit stav před porušením tím, že se jí vrátí vydané věci při domovní prohlídce. Podle jejího názoru bylo zasaženo do základního práva podle čl. 2 odst. 2 ve spojení s čl. 7 odst. 1, 10 odst. 2 a 12 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud rozhodl z důvodu naléhavosti věci v co nejkratší lhůtě a bez ohledu na pořadí, ve kterém návrh soudu došel.
Soudce obvodního soudu JUDr. Kryštof Nový vydal dne 25. 7. 2011 příkaz k domovní prohlídce v předmětných prostorách, a to na základě návrhu státní zástupkyně, jež podala v trestní věci podezřelých V. V., B. Š., K. D. a stěžovatelky. Ti byli podezřelí ze spáchání zločinu neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícímu živočichy a planě rostoucími rostlinami. Dne 5. 1. 2011 byly Celním ředitelstvím Praha zahájeny úkony trestního řízení pro daný trestný čin. Toho se měla dopustit skupina osob, která nelegálně dováží, přechovává, nabízí a zprostředkovává exempláře druhu přímo ohroženého vyhubením a vyhynutím (kakadu arový, ara hyacintový a ara kobaltový). Existovalo důvodné podezření, že skupina osob dováží papoušky nelegálně do ČR, kde je přechovává, případně prodává. V průběhu trestního řízení bylo zjištěno, že stěžovatelka je dopodrobna seznámena s nelegálními aktivitami svého manžela, který má dovoz papoušků organizovat a financovat. Na nelegální činnosti se má přitom podílet jako veterinární lékařka radou a léčením nemocných jedinců. Na veterinární klinice má mít nelegálně získané exempláře vzácných druhů papoušků, kteří mají zdravotní problémy, přechovávat je a léčit. Exempláře mají přitom patřit podezřelému ing. Š., manželovi a dalším osobám. Jelikož existuje podezření, že se v objektu nacházejí věci důležité pro trestní řízení, je reálné, že by mohlo provedením domovní prohlídky dojít ke zjištění skutečností podstatných pro objasnění trestné činnosti. Domovní prohlídka byla nařízena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť její provedení nelze odložit do doby po zahájení trestního stíhání jednotlivých osob, neboť důvodně hrozí nebezpeční zmaření či zničení důkazů (např. převozem papoušků k jiným chovatelům).
Podle názoru stěžovatelky neobsahoval napadený příkaz dostatečné odůvodnění, z něhož jsou patrné skutečnosti vedoucí k postupu nařídit domovní prohlídku a zejména proč nelze věci důležité pro trestní řízení opatřit jiným způsobem. Dále nebylo uvedeno, proč byla dána důvodná obava, že hrozí nebezpečí zmaření, zničení, nebo ztráty důkazů pro probíhající trestní řízení. S ohledem na všechny okolnosti případu nemůže odkaz na nelegální aktivity jejího manžela postačovat. Dále stěžovatelka upozornila na to, že domovní prohlídka trvala i za situace, kdy stěžovatelka dobrovolně vydala policejnímu orgánu věci, čímž došlo k narušení její veterinární praxe. Průběh prohlídky byl podle jejího názoru nepřiměřený a pracovníci České inspekce životního prostředí se dotazovali na věci nesouvisející s trestním řízením. Výsledku domovní prohlídky navíc mohlo být dosaženo i jinak, a proto byl postup policejního orgánu v rozporu se zásadou přiměřenosti.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatelky obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Skutkově a právně podobnou věcí se Ústavní soud zabýval již ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2831/11, v níž odmítl ústavní stížnost stěžovatele, který byl jako držitel nelegálně přivezeného papouška napojen na členy skupiny osob, která měla nelegálně dovážet, přechovávat, nabízet a zprostředkovávat exempláře druhů papoušků přímo ohroženého vyhubením a vyhynutím. Ačkoliv obecný soud v projednávané věci tak podrobně jako ve výše citovaném případě [v něm Ústavní soud dokonce posoudil příkaz k provedení domovní prohlídky jako "nadprůměrný"] nerozebral celý komplex zahájených trestních stíhání, které jsou vedeny a postupně rozšiřovány na další osoby, nemohl Ústavní soud s ohledem na úzkou propojenost všech kauz nepřihlédnout k závěrům cit. usnesení. Jinak řečeno, Ústavní soud nemohl přezkoumávaný příkaz k domovní prohlídce vnímat zcela izolovaně od ostatních domovních prohlídek, které byly v předmětném období nařízeny i proti dalším podezřelým osobám. Obecný soud přitom podle názoru Ústavního soudu dostatečně rozebral vazbu stěžovatelky k dalším podezřelým osobám (str. 2 napadeného příkazu), přičemž jednou z nich měl být stěžovatelčin manžel, jemuž měla stěžovatelka, působící také jako veterinární lékařka, napomáhat. Obecný soud navíc náležitě odůvodnil, proč se má domovní prohlídka uskutečnit jako neodkladný a neopakovatelný úkon (k tomu viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 1780/07, N 147/50 SbNU 297, či nález sp. zn. II. ÚS 3073/10, dostupný na http://nalus.usoud.cz/). Poté, co Ústavní soud podrobně přezkoumal inkriminovaný příkaz, mu nezbývá než konstatovat, že v napadeném příkazu bylo obecným soudem dostatečně a zřetelně vyloženo, že jsou naplněny všechny zákonné podmínky pro nařízení domovní prohlídky. Příkaz k domovní prohlídce lze považovat za ústavně souladný, reflektující požadavky vyplývající z právních názorů obsažených v judikatuře Ústavního soudu (srov. např. nálezy sp. zn. III. ÚS 287/96, N 62/8 SbNU 119, sp. zn. I. ÚS 201/01, N 147/24 SbNU 59, sp. zn. II. ÚS 298/05, N 196/39 SbNU 91, sp. zn. II. ÚS 1940/10 či sp. zn. I. ÚS 3369/10, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Ústavní soud neshledal žádný důvod, proč by se měl od závěrů obsažených v usnesení sp. zn. II. ÚS 2831/11 odchylovat. I z předloženého protokolu o provedení domovní prohlídky vyplývá, že se policejní orgán při jejím provádění zásadně držel mantinelů daných příkazem k domovní prohlídce. Během domovní prohlídky byly vydány s jejím souhlasem dle ust. §78 tr. ř. jako věci důležité pro trestní řízení záloha obrazu disku C z osobního počítače, přičemž kontrolované exempláře papoušků byly ponechány stěžovatelce. Stěžovatelka celnímu ředitelství vytýkala, že narušilo běžných chod veterinární praxe; byť k nalezení osobního počítače došlo v 10:35 a k ukončení domovní prohlídky v 12:45 a mezitím došlo k zálohování obrazu disku C a dostavila se stěžovatelčina právní zástupkyně (viz protokol Celního ředitelství Praha sp. zn. PH 1734/TS-3/2011), stěží se mohlo jednat o zásah do práv stěžovatelky, který by dosahoval ústavněprávního významu.
Ze shora vyložených důvodů Ústavní soud neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pokud šlo o návrh na projednání ústavní stížnosti z důvodu naléhavosti mimo pořadí, odkazuje Ústavní soud na bod 5 usnesení sp. zn. II. ÚS 2831/11.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu