ECLI:CZ:US:2012:2.US.306.12.1
sp. zn. II. ÚS 306/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Mgr. P. D., zastoupeného Mgr. Veronikou Šebo, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, I. P. Pavlova 38, proti rozsudkům Okresního soudu v Chebu sp. zn. 19 P 39/2008 ze dne 16. května 2011 a Krajského soudu v Plzni sp. zn. 12 Co 403/2011 ze dne 26. října 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 3 odst. 1, čl. 7 odst. 1 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte (dále jen "Úmluva"), jakož i porušení čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.
Napadená rozhodnutí, jak patrno z jejich obsahu i obsahu ústavní stížnosti, byla vydána v řízení o změnu výchovy a výživy nezletilé dcery stěžovatele E., narozené X. X. XXXX, zahájeném k návrhu otce, který žádal změnu stávající úpravy výchovy nezletilé, upravenou rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 9. 2007, jímž byla schválena dohoda rodičů, podle níž byla nezletilá pro dobu po rozvodu svěřena do výchovy matky, a to změnu na střídavou týdenní výchovu. Soud I. stupně po provedeném dokazování, včetně vyžádání znaleckého posudku a výslechu samotné nezletilé, vydal v záhlaví označený rozsudek, jímž s podobným zdůvodněním návrh otce zamítl, neboť podle něj nenastaly zákonné předpoklady ustanovení §28 zákona o rodině. Odvolací soud, který se věcí zabýval z podnětu odvolání podaného stěžovatelem, svým v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu I. stupně, rovněž s řádným zdůvodněním (mimo jiné poukazujícím na to, že ve výchově matky nebyly zjištěny žádné negativní změny a ani uspořádání poměrů otce nemůže být změnou ve smyslu ustanovení §28 zákona o rodině, nezletilá není ohrožena v řádném vývoji, matka o ni řádně pečuje, otec v tomto směru žádné připomínky nemá a ani na straně nezletilé nedošlo ke změnám, jež by mohly být důvodem změny jejího výchovného prostředí, přitom přání nezletilé více se stýkat s otcem lze realizovat dohodou rodičů případně rozhodnutím soudu o širším styku otce s nezletilou) jako věcně správný potvrdil.
Proti těmto rozhodnutím obecných soudů směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel obdobně jako v odvolání obsáhle polemizuje s názory obou soudů, jejichž rozhodnutí, resp. odůvodnění podrobně rozebírá, a s poukazem na judikaturu Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 1206/09, I. ÚS 266/10) dovozuje, že jsou v rozporu se shora označenými články Listiny a Úmluvy, jež zároveň v návaznosti na okolnosti dané věci vykládá se závěrem, že obecné soudy nepřihlédly ke všem stěžovatelem tvrzeným skutečnostem, z nichž akcentuje přání samotné nezletilé, která je inteligentní, psychicky vyrovnaná, mentálně vyspělá a jejíž zájem by měl být při posuzování podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy předním hlediskem. Domnívá se, že v případě aplikace ustanovení §28 zákona o rodině obecnými soudy došlo k nerespektování jeho obsahu a smyslu, znamenající přesah do ústavní roviny a z těchto a dalších v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozsudků.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud nezjistil, a to i při vědomí názorů, jež jsou obsaženy v judikatuře, jíž se stěžovatel dovolává. V této souvislosti Ústavní soud připomíná svou další judikaturu, z níž je patrno, že při nalézání práva je vždy nezbytné vycházet z individuálních okolností každého případu, čehož třeba samozřejmě dbát především ve věcech upravených zákonem o rodině. V posuzované věci soud I. stupně i soud odvolací na základě zjištěného skutkového stavu, jenž Ústavní soud - opět s připomenutím své judikatury - nemůže sám přehodnocovat, ve svých rozhodnutích dostatečně rozvedly své úvahy vztahující se k aplikaci ustanovení §28 zákona o rodině, vedoucí je k závěru, že v dané věci k takové změně poměrů, kterou má na mysli uvedené ustanovení, nedošlo. Uvedené závěry Ústavní soud považuje za ústavně konformní, dostatečně mající na zřeteli zájem nezletilé, přičemž v tomto směru třeba uvést, že zájem dítěte nemusí být vždy totožný s jeho přáním a jakkoliv nezletilá, i podle zjištění soudu, chápe význam pojmu střídavá výchova, nemusí být ještě ve svém věku 12 let schopna ve svém případě posoudit její vhodnost. Ústavní soud napadená rozhodnutí považuje za ústavně konformní, a proto odkazuje na jejich zdůvodnění s tím, že stěžovatel ve svých úvahách přehlíží význam stability výchovného prostředí i u dětí ve věku nezletilé. Lze tak uzavřít, že oba jmenované soudy svá rozhodnutí dostatečně zdůvodnily, učinily tak v potřebném rozsahu a přezkoumatelným, tj. ústavně souladným způsobem, jejich rozhodnutí nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do práva stěžovatele na soudní ochranu Ústavní soud nezjistil a nedošlo tak ani k zásahu do dalších shora označených základních práv. Proto byla ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 8. března 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu