ECLI:CZ:US:2012:2.US.338.12.1
sp. zn. II. ÚS 338/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Městského úřadu Říčany, se sídlem Masarykovo nám. 53/40, Říčany, zastoupeného JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., směřující proti části usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2011, č. j. 44 A 13/2011-48, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a PhDr. M. J. a Ing. J. J., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá zrušení části v záhlaví specifikovaného usnesení krajského soudu, a to konkrétně druhého výroku o vypořádání nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Tvrdí, že krajský soud nerespektoval jeho právo na spravedlivý proces.
Usnesením ze dne 22. 11. 2011, č. j. 44 A 13/2011-48, krajský soud zastavil - prvým výrokem - řízení o žalobě proti nečinnosti stěžovatele. Nyní napadeným druhým výrokem vypořádal náklady řízení ve vztahu mezi účastníky tak, že žalovanému stěžovateli uložil nahradit je žalujícím vedlejším účastníkům. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že vedlejší účastníci v rámci ochrany proti nečinnosti stěžovatele žádali soud, aby mu uložil rozhodnout v řízení o odstranění blíže označené nepovolené stavby vodního díla. Řízení o žalobě bylo zahájeno v říjnu 2010. V běhu řízení (dne 31. 8. 2011) stěžovatel vydal rozhodnutí, jímž nařídil vlastníku vodní dílo odstranit. Následně (dne 18. 11. 2011) vzali vedlejší účastníci žalobu zpět a soud řízení zastavil. Nyní napadený nákladový výrok opřel o ustanovení §60 odst. 3 soudního řádu správního s tím, že žaloba byla vzata zpět pro pozdější chování stěžovatele.
Podle stěžovatele však soud vyložil uvedené ustanovení příliš formalisticky a vůbec se nezabýval důvody, proč stěžovatel vydal rozhodnutí až v době, kdy již běželo řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti. Stěžovatel pak vypočítává vnější okolnosti, které vydání rozhodnutí oddálily.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Z uvedeného plyne, že pouze subjekt, který je nositelem základních práv a svobod, je oprávněn k podání ústavní stížnosti.
Ústavní soud v této souvislosti opakovaně dospěl k závěru, že stát není zásadně oprávněn domáhat se právní ochrany skrze základní práva a svobody. Pokud vystupuje stát v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, tedy jako nositel veřejné moci, z povahy věci není a ani nemůže být nositelem základních práv a svobod (stanovisko pléna ze dne 9. listopadu 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99, ST 9/16 SbNU 372). Naopak vystupuje-li stát jako soukromá osoba, například jako vlastník při nakládání se svým majetkem, je ochrana jeho základních práv včetně práva na spravedlivý proces garantována jako u kteréhokoli jiného účastníka řízení. Může pak prostřednictvím příslušného orgánu podat ústavní stížnost, pokud tvrdí porušení některého z této kategorie práv. Pro obec a její orgány platí týž dvojí přístup, kdy je nutné rozlišovat, v jakém postavení v řízení vystupovala.
V dané věci bylo napadeno rozhodnutí správního soudu, kterým byla stěžovateli stanovena povinnost zaplatit náhradu nákladů zastaveného řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti. Stěžovatel se tohoto řízení ve správním soudnictví zúčastnil coby orgán veřejné moci, jako vodoprávní úřad, který vykonává agendu na příslušném úseku veřejné správy. Nemůže tedy být řeči o tom, že by v tomto postavení mohl být také nositelem základních práv a svobod. S odvoláním na zásah do těchto práv se proto nemůže domáhat kasace nákladového výroku napadeného usnesení cestou ústavní stížnosti.
S ohledem na výše uvedené důvody Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný osobou zjevně k tomu neoprávněnou.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2012
Jiří Nykodým, v. r
soudce zpravodaj