ECLI:CZ:US:2012:2.US.3634.11.1
sp. zn. II. ÚS 3634/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti A) Ing. V. Z., B) obchodní společnosti MJKL a.s., IČO: 47673303, se sídlem Na Bunčáku 1092/5, 710 00 Ostrava, C) obchodní společnosti ČSAD Stříbro - F s.r.o., IČO: 64575241, se sídlem Nádražní 1147, 349 01 Stříbro, zastoupených JUDr. Radkem Hudečkem, advokátem, se sídlem AK Škroupova 1114/4, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 14 Cmo 367/2010-32 ze dne 29. 9. 2011, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, a Města Stříbro, se sídlem městského úřadu Masarykovo nám. 1, 349 01 Stříbro, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje.
Odůvodnění:
Návrhem došlým dne 6. prosince 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí. Stěžovatelé v ní tvrdili, že obchodní společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o., IČO: 64575241, se sídlem Nádražní 1147, 349 01 Stříbro, neměla být zrušena a neměl být jmenován likvidátor, neboť společnost měla nového společníka a jednatele a zrealizovala tak převod uvolněného obchodního podílu. Jestliže však k tomuto závěru obecné soudy nedospěly, přičemž se nevypořádaly s tvrzeními a předkládanými důkazy, pak porušily čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení a soudní spis. Z odpovědi Krajského soudu v Plzni sp. zn. 40 Cm 181/2009-81 ze dne 26. 1. 2012 vyplynulo, že obchodní společnost ČSAD Stříbro - F s.r.o., IČO: 64575241, se sídlem Nádražní 1147, 349 01 Stříbro, včas doručila uvedenému soudu dovolání proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, proti němuž směřuje i ústavní stížnost, o níž se vede toto řízení; přípustnost při tom opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud zde připomíná, že to bylo povinností právě stěžovatele C) neprodleně sdělit Ústavnímu soudu, že se domáhá ochrany svého práva také jinak než ústavní stížností (viz ustanovení §72 odst. 6 věta druhá zákona o Ústavním soudu).
Ústavní soud konstatuje, že v předmětné věci bylo jedním ze stěžovatelů podáno dovolání a řízení o něm nebylo dosud skončeno. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv či svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpali-li stěžovatelé před jejím podáním všechny prostředky, které jim zákon k ochraně práva poskytuje. Jinými slovy, musí nastat situace, kdy se stěžovatelé nemohou domáhat ochrany svých základních práv a svobod jiným zákonným způsobem (viz ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" možnosti, které jsou obecně dány dosud probíhajícím řízením, resp. řízením, které má být vedeno na základě kasačního rozhodnutí. Z vyloženého principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat teprve poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, není splnění tohoto požadavku možné.
Protože někteří z účastníků zmíněné dovolání nepodali, nemohl Ústavní soud rozhodnout v souladu se svojí ustálenou praxí; za těchto okolností Ústavní soud podle ustanovení §42 odst. 3 ve spojení s ustanovením §63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s §109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, uzavírá, že současně s řízením o ústavní stížnosti probíhá řízení o dovolání, v němž může být řešena otázka mající význam pro rozhodnutí Ústavního soudu. Proto Ústavní soud rozhodl o přerušení řízení o podané ústavní stížnosti a pokračovat ve věci bude poté, co mu bude některým ze stěžovatelů sděleno, jakým způsobem rozhodl o dovolání Nejvyšší soud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2012
Stanislav Balík v. r.
předseda senátu