ECLI:CZ:US:2012:2.US.373.12.1
sp. zn. II. ÚS 373/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele Občané za ochranu kvality bydlení v Brně-Kníničkách, Rozdrojovicích a Jinačovicích, IČ 26653486, občanské sdružení se sídlem U Luhu 23, Brno-Kníničky, zastoupeného Mgr. Sandrou Podskalskou, advokátkou se sídlem Brno, Dvořákova 13, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 20. října 2011 č. j. 6 As 33/2011-83 a Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2011 č. j. 9 Ca 82/2009-54, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 17 odst. 1 a 5, čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na podanou žádost o poskytnutí informací, adresovanou dne 18. 10. 2008 Radě Jihomoravského kraje, prostřednictvím které se domáhal vydání kopií veškeré korespondence Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Zastupitelstva a Rady Jihomoravského kraje, jeho hejtmana a náměstka hejtmana, jakož i korespondence členů dozorčí rady a. s. Thermal Pasohlávky s touto společností, vše za dobu od 1. 7. 2007, dále pak kopií korespondence všech jmenovaných s obcí Pasohlávky, s Regionální radou regionu soudržnosti jihovýchod a s Ministerstvem pro místní rozvoj za období od 1. 10. 2007. Poněvadž uvedené žádosti nebylo řádně vyhověno, zprávu obdržel pouze od Krajského úřadu Jihomoravského kraje, obrátil se na Ministerstvo vnitra, které však postup jmenovaného úřadu potvrdilo. Pro uvedené se obrátil na Městský soud v Praze se žádostí o zrušení rozhodnutí ministerstva, rozsudkem ze dne 24. 2. 2011 byla žaloba zamítnuta. Nejvyšší správní soud pak rozsudkem ze dne 20. 10. 2011 podanou kasační stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Praze zamítl. V odůvodnění výroku odkázal na svou judikaturu týkající se zákona o svobodném přístupu k informacím a na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2011, vydané ve věci sp. zn. IV. ÚS 281/11, v němž byl mj. učiněn výklad čl. 17 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. S takovým výkladem označeného čl. 17 a §2 zákona o svobodném přístupu k informacím, jak jej předestřely i správní orgány a správní soud, však stěžovatel nesouhlasí, a proto podstatou jeho ústavní stížnosti je "přehodnocení právní otázky povinného subjektu k poskytnutí informace vztahující se k jeho působnosti, rozsahu a úplnosti poskytnutých informací." V návrhu dále vyslovil přesvědčení, že citovaná ustanovení za subjekty povinné k poskytování informací považují každý jednotlivý orgán každého samosprávného celku a toto své přesvědčení obsáhle vyložil s tím, že tak mj. učinil i v kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu, který svým zamítavým rozhodnutím nepřípustně zasáhl do jeho práva na informace.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud kasační stížností napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze v souladu s §109 odst. 2 a 3 soudního řádu správního přezkoumal a opodstatněně ji zamítl. V odůvodnění rozhodnutí, s poukazem na svou citovanou judikaturu týkající se práva vyřídit žádost o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb. orgány samosprávných celků a na rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 281/11, se Nejvyšší správní soud vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami v kasační stížnosti uplatněnými, jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v ústavní stížnosti - proto lze v dalším na ně odkázat. Je třeba dodat, že stěžovatel se svým návrhem opakovaně pokoušel polemizovat se stabilizovaným konformním výkladem zákona o svobodném přístupu k informacím, což již konstatoval i Ústavní soud v odůvodnění svého rozhodnutí o ústavní stížnosti téhož navrhovatele ve věci sp. zn. IV. ÚS 281/11, vztahující se k právu a k povinnosti státních orgánů a orgánů územní samosprávy k poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb.
Pro výše uvedená zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu