ECLI:CZ:US:2012:2.US.3760.11.1
sp. zn. II. ÚS 3760/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti ZITA DEL ROZZ, spol. s r.o., se sídlem Pivovarská 600, Štětí a M. E. MBA, správce podniku ZITA DEL ROZZ, spol. s r.o., oba zastoupeni Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem Nerudova 22, Litoměřice, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 17. 6. 2010 sp. zn. 19 C 173/2005-501 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. 38 Co 411/2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 90 Ústavy ČR a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí městského soudu, kterým byl zamítnut návrh na zrušení předběžného opatření nařízeného usnesením Městského soudu v Brně ze dne 1.4 2005 a zrušení rovněž shora uvedeného usnesení krajského soudu, kterým bylo odvolání 1. žalovaného do usnesení městského soudu odmítnuto dle ust. §43 odst. 2 ve spojení s ust. §211 o.s.ř.
Stěžovatelé namítají, že rozhodnutí soudu druhého stupně nesmí být v extrémním nesouladu se zákonnou úpravou dle §16 odst. l a §22 zák. č. 119/2001 Sb. Soud druhého stupně měl při svých úvahách rozhodnout na základě odvolání podaného 1. žalovaným signovaným správcem podniku Mgr. M. E. a rozhodnutí soudu prvého stupně potvrdit, zrušit nebo znovu rozhodnout, nikoliv odmítnout, protože se jedná o nedostatek podmínek řízení z důvodů jednání (nekonání) Ing. A.
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a to včetně podmínky přípustnosti ústavní stížnosti.
Od 1. 1. 2001 je procesním opravným prostředkem také žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu §229 odst. 4 o. s. ř. napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání (dle ustanovení §218, §218a nebo podle §211 a §43 odst. 2 o. s. ř.) nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Tvrdí-li stěžovatelé v ústavní stížnosti, že ze strany odvolacího soudu byl učiněn vadný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto, měli dosáhnout přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu v rámci řízení u obecných soudů, ještě před podáním ústavní stížnosti. Ústavní stížnost má totiž pouze subsidiární povahu a slouží jako prostředek nápravy eventuálního porušení základních práv a svobod až v případě vyčerpání všech ostatních procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do jejich činnosti může zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy samými.
Za situace, kdy stěžovatelé tvrdí, že došlo k pochybení, které zakládá možnost domáhat se ochrany jejich práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost, nezbylo Ústavnímu soudu než posoudit ústavní stížnost jako nepřípustnou.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem byl návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. února 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj