ECLI:CZ:US:2012:2.US.3851.12.1
sp. zn. II. ÚS 3851/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti M. S., zastoupené Mgr. Janem Vodičkou, advokátem, se sídlem Váňova 3180, 272 01 Kladno, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. srpna 2012, č. j. 28 Cdo 3189/2011-111, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V ústavní stížnosti podané podle §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví označené rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť se jeho vynesením cítí dotčena na svých základních právech garantovaných Listinou základních práv a svobod.
2. Napadeným rozhodnutím Nejvyšší soud v rámci řízení o návrhu vedlejší účastnice na zaplacení částky 1,086.264 Kč s příslušenstvím zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. května 2011, č. j. 22 Co 148/2011-93, ve výroku I., kterým byl změněn vyhovující výrok soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta, a ve výroku III., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
3. Dříve, než lze přistoupit k věcnému projednání ústavní stížnosti, je soudce zpravodaj povinen prověřit, zda jsou splněny všechny formální a obsahové podmínky stanovené pro její podání (resp. věcné projednání) zákonem o Ústavním soudu.
4. Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný a mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní stížnost se tedy mimo jiné vyznačuje tím, že je k standardním procesním institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).
5. Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které poskytuje otevřené řízení, které má být vedeno poté, co dovolací soud vydal kasační rozhodnutí a věc vrátil nižší soudní instanci. Důvody, pro které tak učinil, nejsou podstatné, stejně jako to, který z účastníků opravný prostředek uplatnil. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní.
6. Výše zaznamenaný princip subsidiarity tohoto přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost proti rozsudku dovolacího soudu, jímž bylo zrušeno předcházející rozhodnutí odvolacího soudu, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, je návrhem podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustným, a musí být podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 18. října 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj