ECLI:CZ:US:2012:2.US.3947.11.1
sp. zn. II. ÚS 3947/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti J. D., právně zastoupeného JUDr. Vladimírou Feistauerovou, advokátkou se sídlem Čechova 1267, Mladá Boleslav, proti usnesení Okresního soudu v Lounech č.j. 0 Nt 736/2011-23 ze dne 24. 10. 2011 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje č.j. KRPU-3524-89/TČ-2011-040781-32 ze dne 30. 8. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním učiněným ve lhůtě dle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina).
Stěžovateli byla usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství Policie Ústeckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Územním odborem Louny, oddělením hospodářské kriminality, uložena pořádková pokuta ve výši 25.000,-Kč. Stěžovatel proti usnesení policejního orgánu podal stížnost, kterou zamítl Okresní soud v Lounech jako nedůvodnou.
Uložení pokuty bylo policejním orgánem odůvodněno tím, že dne 29. 7. 2011 formou datové zprávy byla stěžovateli zaslána žádost o poskytnutí listinných materiálů týkajících se exekuce na majetek povinného - společnosti BusMat plus s.r.o. Policejní orgán požadoval listiny z exekučního spisu, a to "usnesení o nařízení exekuce, exekuční příkaz, splátkový kalendář, protokoly o soupisu movitých věcí, závěrečné vyjádření exekutora, zda došlo k úhradě dlužné částky, a to kdy a v jaké výše, byť částečně". Stěžovatel bezodkladně dne 3. 8. 2011 policejnímu orgánu sdělil, že exekuční řízení bylo ukončeno exekučním vymožením pohledávky, pro kterou byla nařízena exekuce, a pověření soudního exekutora zaniklo. Na toto sdělení policejní orgán bez dalšího reagoval vydáním napadeného usnesení a uložením pořádkové pokuty ve výši 25.000,-Kč. Stížnost stěžovatele Okresní soud v Lounech zamítl s odůvodněním, že je nedůvodná a uložení pořádkové pokuty policejním orgánem bylo v souvislosti s trestním řádem i v souladu s ustanovením §96 zákona č. 120/2001 Sb.
Stěžovatel namítá, že policejní orgán a soud dovodily porušení podmínky stanovené v ust. §66 odst. 1 trestního řádu, přestože stěžovatel žádosti policejního orgánu bezodkladně vyhověl. Aniž by policejní orgán stěžovatele dále vyzýval, pokud měl odpověď za nedostatečnou, uložil mu pořádkovou pokutu ve výši 25.000,- Kč. Ani policejní orgán ani soud se nezabývaly tím, zda stěžovatel mohl výzvě policejního orgánu vyhovět a zda požadovanými listinami disponoval. Policejní orgán po stěžovateli žádal poskytnutí neexistujících listin. Poskytování a tedy i požadování listin z exekučního spisu podle ustanovení §96 exekučního řádu musí mít souvislost a být v rozsahu toliko nezbytném pro řízení u orgánu činného v trestním řízení. V dané věci policejní orgán svou žádost odůvodnil tím, že probíhá šetření z podezření ze spáchání zločinu "poškozování věřitele" podle §222 odst. 1 trestního zákoníku. V dané věci bylo vedeno exekuční řízení soudním exekutorem na základě pověření soudu. Soudní exekutor realizuje exekuci majetku dlužníka exekučními způsoby bez ohledu na vůli dlužníka, jakékoliv volní jednání dlužníka, které by zakládalo jeho trestní odpovědnost ve vztahu k úhradě dluhu některému věřiteli, je v exekučním řízení ze samotné podstaty exekuce vyloučeno. Bylo tedy povinností minimálně soudu oprávněnost a reálnost požadavku policejního orgánu přezkoumat a pochybení napravit zrušením rozhodnutí, jímž byla pořádková pokuta uložena.
Stěžovatel považuje rovněž za absurdní, že týmž policejním orgánem byla ve stejné době ze stejných důvodů ve skutkově identické věci stěžovateli uložena pořádková pokuta, kterou jiný samosoudce téhož soudu zrušil, neboť shledal v postupu policejního orgánu vady.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, a dospěl k závěru, že není opodstatněná ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení (za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod). V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.
Ústavní soud jako orgán ochrany ústavnosti zpravidla není oprávněn zasahovat do rozhodovací a jiné činnosti orgánů činných v trestním řízení. Toliko v případě, kdy rozhodnutí či jiný zásah orgánu veřejné moci zasáhne do roviny práv ústavních, je Ústavní soud povolán ke zrušení napadeného rozhodnutí či k zákazu pokračovat v porušování práva.
Pořádková pokuta je jedním z prostředků, které umožňují zajistit nerušený a důstojný průběh procesních úkonů trestního řízení a uposlechnutí příkazů daných podle trestního řádu. Při použití tohoto donucovacího prostředku je vždy nutné, aby se tak dělo jen v situacích a mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví (srov. nález IV. ÚS 31/05 ze dne 1. 8. 2005). V nálezu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. Pl. ÚS 15/04 (in http://www.judikatura.cz/) Ústavní soud konstatoval, že pořádkové pokuty jsou sankcí za deliktní jednání. Jsou stanoveny zákonem a zamýšleny jako preventivní a současně represivní opatření veřejné moci. Mohou být přitom vydávány na základě volného uvážení, takže není vyloučen ani diskriminační efekt jejich ukládání vůči různým subjektům. Jsou tudíž zpravidla rozhodnutím o trestním obvinění ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. též nález, sp. zn. Pl. ÚS 28/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 16, č. 161). V nálezu, sp. zn. III. ÚS 766/2000 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 22, č. 94) Ústavní soud dovodil, že musí být vždy nepochybně a jednoznačně prokázáno, že nastaly okolnosti vyjmenované v ustanovení §66 odst. 1 trestního řádu, aby úvaha o udělení pořádkové pokuty orgánem činným v trestním řízení neodporovala principu ústavní ochrany lidských práv a svobod.
Podstatou posuzované věci je, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení, jež upravují podmínky uložení pořádkové pokuty, nezakládají nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavují nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou, včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces) ve smyslu její hlavy páté. Nic takového Ústavní soud neshledal.
Orgán činný v trestním řízení výzvu ze dne 29. 7. 2011, adresovanou stěžovateli jako soudnímu exekutorovi, opřel o ust. §96 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a požadoval po něm zaslání kopií listinných materiálů, které ve výzvě konkretizoval. Stěžovatel však, aniž by výzvě alespoň zčásti vyhověl, informoval orgán činný v trestním řízení o své povinnosti mlčenlivosti a o skončení exekučního řízení. Z jeho odpovědi ze dne 3. 8. 2011 orgán činný v trestním řízení dovodil, že žádné kopie listin ze spisu zaslat nemíní, pouze uvedl, jak by dle jeho názoru mělo být ve věci postupováno. Okresní soud, který rozhodoval o stížnosti proti uložení pořádkové pokuty, v napadeném usnesení vyložil, že je i povinností exekutora uposlechnout výzvy orgánů činných v trestním řízení, zvláště v případě, kdy i zákon č. 120/2001 Sb. na takový případ v ust. §96 pamatuje.
Podle citovaného ustanovení "exekutor předá kopie požadovaných listin z exekučního spisu, případně kopii celého spisu, na základě písemné žádosti orgánům činným v trestním řízení, soudům, finančním úřadům, katastrálním úřadům a znalcům. Nepostačí-li poskytnutí kopií listin nebo kopie celého spisu, umožní exekutor osobám pověřeným těmito orgány nahlížení do spisu; jen je-li to zcela nezbytné, spis jim zapůjčí. Na půjčování spisů ministerstvu se vztahuje §7 odst. 4 písm. a); obdobně se postupuje při předkládání věci soudu v souvislosti s rozhodováním soudu v exekučním řízení". Z jednání stěžovatele, obsahu jeho podání (odpověď na výzvu, odůvodnění stížnosti proti usnesení policejního orgánu, v němž nazval požadavek policejního orgánu jako "rozmary nprap. Krupkové") bylo logicky dovozeno, že se nemínil podvolit výzvě k zaslání kopií požadovaných listin, a to ani v případě, kdy by policejní orgán výzvu zopakoval se stanovením konkrétní lhůty.
Jestliže stěžovatel poukazuje na jiné rozhodnutí okresního soudu, kterým bylo usnesení o uložení pořádkové pokuty stěžovateli zrušeno, je na místě uvést, že úkolem Ústavního soudu jako vrcholného orgánu ochrany ústavnosti není sjednocovat judikaturu nižších soudů ve věcech jednoduchého práva. Právo na soudní ochranu, jehož porušení se stěžovatel předně dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatel měl možnost uplatnit v řízení u příslušného orgánu veřejné moci (stížnostního soudu) všechny procesní prostředky k ochraně svého práva a této možnosti využil. Skutečnost, že orgány veřejné moci ve svých rozhodnutích vycházely z právního názoru, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě odůvodněnost ústavní stížnosti.
Ústavní soud konstatuje, že výše předestřené podmínky, za kterých v konkrétní věci uplatněný výklad a aplikace práva překračuje hranice ústavnosti, zde splněny nejsou. Nelze dovodit ani excesivní odklon od výkladových standardů obecných soudů ani od zásad ústavnosti, vyjádřených v judikatuře Ústavního soudu.
Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. listopadu 2012
Stanislav Balík
předseda senátu