ECLI:CZ:US:2012:2.US.452.12.1
sp. zn. II. ÚS 452/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatelky Ing. B. H., zastoupené Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem Tyršova 21, 664 91 Ivančice, o ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne 12. prosince 2011 č. j. 4 C 1278/94-578, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Okresního soudu v Břeclavi, kterým bylo připuštěno rozšíření žaloby v rozsahu ve výroku uvedeném. Stěžovatelka se cítí být tímto rozhodnutím dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech, plynoucích z čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka popsala podstatu sporu vedeného před obecným soudem a rovněž uvedla, že Okresní soud v Břeclavi vynesl v dané věci dne 18. ledna 2012 rozsudek, jejž nemá dosud v dispozici (jí nebyl doručen). Domáhala se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedené usnesení nálezem zrušil.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Z toho co uvedla stěžovatelka je zřejmé, že bylo-li v rozsahu výroku napadeného usnesení, resp. v návaznosti na něj vydáno rozhodnutí v meritu věci, je tímto rozsudkem co do (kritizovaného) důsledku toto usnesení konzumováno. Nutno vzít takto za dané procesní situace v úvahu, že i proti předmětnému meritornímu rozhodnutí přísluší stěžovatelce opravné prostředky zákonem předvídané.
Vzhledem k tomu Ústavní soud rozhodl, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj