ECLI:CZ:US:2012:2.US.458.12.1
sp. zn. II. ÚS 458/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti J. H., zastoupeného Mgr. Petrou Sedlákovou, advokátkou, se sídlem v Modřicích, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1870/2011 ze dne 26. října 2012, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a 1) MUDr. J. M. a 2) MUDr. D. D., jako vedlejších účastníc řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou dne 9. února 2012 a na výzvu doplněnou podáním ze dne 17. dubna 2012 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí. Tím bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci č. j. 1 Co 161/2010-124 ze dne 15. prosince 2010, kterým byl potvrzen rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 24 C 60/2008-59 ze dne 7. dubna 2010. Posledně uvedeným rozsudkem byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatel domáhal jednak určení, že vedlejší účastnice řízení 1) vyhotovením a předáním zprávy o jeho duševním stavu Policii České republiky hrubě a neoprávněně zasáhla do jeho osobnostní sféry, dále určení, že vedlejší účastnice řízení 2) poskytnutím údajů z jeho zdravotnické dokumentace vedlejší účastnici řízení 1) a Policii České republiky hrubě a neoprávněně zasáhla do jeho osobnostní sféry, dále písemné omluvy vedlejších účastnic řízení, a konečně náhrady nemajetkové újmy po vedlejších účastnicích řízení ve výši 100.000 Kč resp. 50.000 Kč. Tvrdí, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícími rozsudky a procesním postupem obecných soudů byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl. 10 odst. 3 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Konkrétně v ústavní stížnosti rekapituluje svůj návrh a předpokládá, že od policejního orgánu se rozšířila po domově důchodců zpráva, že je duševně nemocný a s touto nálepkou je nucen dlouhé roky žít. Obecným soudům prvního a druhého stupně vytýká, že neprovedly všechny jím navržené důkazy, které mohly přispět k objasnění věci. Na skutečnost, že byl na svých právech zkrácen, ukazuje i to, že jej Ministerstvo spravedlnosti odškodnilo za procesní pochybení a průtahy v uvedeném řízení částkou 30.000 Kč.
3. Dále namítá, že byl zkrácen ve svém právu na právní pomoc a současně došlo k porušení rovnosti účastníků řízení tím, že v řízení před odvolacím soudem bylo zrušeno ustanovení jeho zástupkyně JUDr. L. P., když současně nebylo vyhověno jeho žádosti o ustanovení dalšího zástupce. Stěžovatel je přitom bez právnického vzdělání a nebyl schopen sám v řízení hájit svá práva a první vedlejší účastnice řízení byla zastoupena advokátem.
4. Konečně tvrdí, že rozhodnutí dovolacího soudu mu nebylo doručeno. Jeho vyhotovení opatřila až dne 16. dubna 2011 ze spisu jeho současná právní zástupkyně. Stěžovatel se o existenci tohoto rozhodnutí dozvěděl až z exekučního řízení.
5. Ještě předtím než se Ústavní stížností může zabývat věcně, je vždy povinen přezkoumat, zda jsou k tomu splněny všechny zákonem stanovené formální náležitosti.
6. Ze spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 24 C 60/2008 Ústavní soud zjistil, že usnesením tohoto soudu č. j. 24 C 60/2008-149 ze dne 7. února 2011 byl stěžovatel v dovolacím řízení osvobozen od soudních poplatků a byla mu pro dovolací řízení ustanovena jako zástupkyně advokátka JUDr. A. M. Stalo se tak na návrh stěžovatele, který za tím účelem dne 31. ledna 2011 vyplnil a následně podal potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V tomto podání stejně jako v ústavní stížnosti udal jako svoji adresu pro doručování "T.". Zásilka s usnesením byla vložena do schránky stěžovatele na uvedené adrese dne 10. února 2011, poté, co stěžovatel nebyl doručujícím orgánem zastižen. Advokátka JUDr. A. M. převzala usnesení dovolacího soudu dne 29. listopadu 2011.
7. Vzdor tvrzení stěžovatele je tedy Ústavní soud nucen konstatovat, že stěžovatel napadené usnesení dovolacího soudu skrze svoji zástupkyni převzal, a to dne 29. listopadu 2011. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu, tak jak ji vymezuje §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), proto stěžovateli marně uplynula v pondělí 30. ledna 2012.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl coby podanou po lhůtě stanovené pro její podání, podle §43 odst. 1 písm. b) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. května 2012
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj