ECLI:CZ:US:2012:2.US.535.12.1
sp. zn. II. ÚS 535/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti společnosti UNIVORS, a.s. se sídlem Dvořákova 161/14, České Budějovice, zastoupené JUDr. Vladimírem Kracíkem, advokátem advokátní kanceláře v Českých Budějovicích, Piaristická 22/8, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj - Katastrální pracoviště České Budějovice sp. zn. V-12980/2011-301 ze dne 16. 12. 2011 2 a návrhu na zrušení ustanovení věty druhé v §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. v platném znění, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se, s odvoláním na porušení čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj-Katastrální pracoviště České Budějovice o povolení vkladu vlastnického práva Ing. T. M. k parc. č. 269/2 a parc. č. 262/4 v katastrálním území České Budějovice 6, obec České Budějovice, neboť předmětné rozhodnutí způsobilo negativní a ústavně nepřípustný konstitutivní zásah do vlastnického práva stěžovatele. Ústavní stížnost spojuje s návrhem na zrušení §5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, které stanoví, že proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví.
Stěžovatel namítá, že společnost UNIVORS, a.s. jako vlastník předmětných parcel tyto pozemky nikdy neprodala ani jinak nepřevedla do vlastnictví jiné osoby a smlouvu, která byla předložena dne 29. 11. 2011 ke vkladovému řízení katastrálnímu úřadu nikdy neuzavřela. Rovněž tak nepodala žádný návrh na povolení vkladu vlastnického práva dle takové smlouvy do katastru nemovitostí. Vyjadřuje přesvědčení, že listina označená jako předmětná kupní smlouva, která měla být podepsána dne 15. 4. 2011 tehdejší předsedkyní představenstva je podvrh a byla antedatována, přičemž ke dni 29. 11. 2011, kdy byl podán Katastrálnímu úřadu návrh na vklad, nemohla tato předsedkyně činit žádné úkony jménem společnosti.
Sporná listina předložená katastrálnímu úřadu ke vkladovému řízení neobsahovala náležitosti stanovené ustanovením §37 odst. 6 vyhl. č. 26/2007 Sb. k tomu, aby příslušný katastrální úřad v rámci povinnosti zkoumat v řízení o povolení vkladu, zda ve smlouvě jde skutečně o písemné projevy vůle osob v ní uvedených, se zvláštním zřetelem k těm, jejichž právo na základě smlouvy zaniká nebo se omezuje, mohl považovat projev vůle osob ve sporné smlouvě uvedených za zjištěný.
Stěžovatel uvádí, že podal ke Krajskému soudu České Budějovice žalobu dle §244 o.s.ř. o projednání věci, o níž vydal rozhodnutí orgán moci výkonné podle zvláštního zákona, které nabylo právní moci v občanském soudním řízení a vydání rozhodnutí ve věci samé dle §250j o.s.ř. Dále podal k Okresnímu soudu České Budějovice žalobu o určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je někdo jiný, než kdo je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí. O žalobách nebylo dosud rozhodnuto.
Ústavní soud nejdříve zjišťoval, zda byly splněny procesní předpoklady pro projednání ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), přičemž zjistil, že se jedná o návrh nepřípustný.
Jedním z důvodů nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že procesními prostředky k ochraně práva jsou nejen prostředky opravné, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit.
Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.
Ústavní soud se tedy neztotožňuje s názorem stěžovatele, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k nemovitostem, učiněného dle tvrzení stěžovatele na podkladě chybného přezkoumání náležitostí návrhu vkladu, neexistuje v současné době žádný procesní prostředek k ochraně jeho práv, neboť stěžovatel má možnost domáhat se nápravy a ochrany svého vlastnického práva podáním určovací žaloby u příslušného soudu prvního stupně. Ostatně stěžovatel uvádí, že určovací žalobu, v níž uplatňuje shodné námitky jako v ústavní stížnosti, již podal.
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Pokud jde o návrh stěžovatele na zrušení §5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb. Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti". Pokud je tedy samotná ústavní stížnost nepřípustná a věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. V tomto rozsahu byl návrh na zrušení právního předpisu, odmítnut dle §43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. března 2012
Stanislav Balík
předseda senátu