ECLI:CZ:US:2012:2.US.585.12.1
sp. zn. II. ÚS 585/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti Lesů České republiky, s. p. se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106, zastoupených JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 39 INS 228/2011-A-24 ze dne 11. února 2011 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. KSBR 39 INS 228/2011, 3 VSOL 672/2011-A-56 ze dne 21. prosince 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušením základních práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i porušení čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1, čl. 4, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů, jimiž byl prvým z nich prohlášen konkurs na majetek spol. CE WOOD, a. s. a druhým pak toto rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno, přestože, jak stěžovatel tvrdí, byl soud prvého stupně obsazen podjatým soudcem, resp. nesprávně obsazen. Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti, podal stěžovatel proti označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci také dovolání k Nejvyššímu soudu a zároveň podal také žalobu pro zmatečnost a z tohoto důvodu navrhl přerušení řízení o podané ústavní stížnosti.
Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný [§43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž uvedené neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Zmíněnými procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se potom ve smyslu §72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a dále) vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Jak patrno ze shora uvedeného, stěžovatel využil svého práva podat žalobu pro zmatečnost, tuto třeba považovat za procesní prostředek ochrany práv stěžovatele, z čehož pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Z toho důvodu také nebylo vyhověno návrhu na přerušení řízení o ústavní stížnosti. Uvedené obdobně platí i v poměru k podanému dovolání, přičemž v tomto směru odkazuje Ústavní soud na svou judikaturu ústavní stížnosti souběžně podané s dovoláním se týkající (např. sp. zn. IV. ÚS 234/11, IV. ÚS 393/06, IV. ÚS 2475/11, IV. ÚS 1761/11 a další).
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. března 2012
Pavel Holländer
soudce zpravodaj