ECLI:CZ:US:2012:2.US.670.12.1
sp. zn. II. ÚS 670/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. et Ing. Petrem Prchalem, advokátem, se sídlem v Praze, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. 1475/2010-MOT-T/42 ze dne 9. února 2012, a usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 14 To 168/2011 ze dne 26. října 2011, spojené s návrhem na zrušení §399 zákona č. 141/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, za účasti 1) Ministerstva spravedlnosti a 2) Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti č. j. 1475/2010-MOT-T/42 ze dne 9. února 2012 se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:
Stěžovatel podal proti výše uvedeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť v nich spatřuje porušení svých základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 2, čl. 40 odst. 3, čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále "Listina"), čl. 3 a čl. 6 odst. 1 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"), a čl. 3 Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
V ústavní stížnosti uvedl, že v tuzemsku s rodinou legálně pobýval od 6. prosince 2010. Dříve byl členem poradního orgánu prezidenta Gruzie Ševarnadzeho a později kritizoval vládu současného prezidenta Gruzie Saakašviliho. Následně byl gruzínským oligarchou A. C., patřícím do okruhu Saakašviliho příznivců, obviněn ze zpronevěry, což stěžovatel popírá. Orgány Gruzie byl v tomto trestním řízení vydán na stěžovatele mezinárodní zatykač. V případě vydání k trestnímu stíhání do Gruzie nelze očekávat, že mu bude zajištěn spravedlivý a nestranný proces. Poukazuje rovněž na zprávy nevládních organizací o stavu lidských práv v Gruzii, ze kterých plyne nedostatek záruk spravedlivého procesu, politická perzekuce a kritický stav vězeňství.
Případné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu by pro stěžovatele nemělo fakticky žádný význam, došlo-li by již v mezidobí k realizaci vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Gruzie. Naopak pozdržení extradice není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem a nezpůsobí újmu jiným osobám. Proto stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti.
Ústavní soud může podle §79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
Podmínky citovaného ustanovení jsou podle názoru Ústavního soudu splněny. Řízení o vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Gruzie je již v takové fázi, kdy extradice může být kdykoliv realizována. I případný (následně vydaný) vyhovující nález Ústavního soudu by tedy z hlediska faktické situace stěžovatele nevyvolal žádný účinek. Ústavní soud má rovněž za to, že určité oddálení extradice není v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem a nezpůsobí nepoměrně větší újmu žádným jiným (třetím) osobám.
Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu