ECLI:CZ:US:2012:2.US.706.12.1
sp. zn. II. ÚS 706/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o návrhu A. H., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 10. 2011 č.j. 25 Co 351/2011-132, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 1. 7. 2011 č.j. 12 Nc 5730/2008-125, usnesení Okresního soudu v Jičíně ze dne 20. 5.2011 č.j. 12 Nc 5730/2008-121, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se ve svém podání doručeném Ústavnímu soudu dne 29. 2. 2012, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí a navrhuje, aby Ústavní soud "z právních předpisů odstranil povinné zastoupení advokátem při podání dovolání, kasační i ústavní stížnosti i jejich zpoplatnění soudními poplatky".
Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jejího věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud po seznámení se s návrhem konstatuje, že návrh navrhovatelky nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu; zejména nebyl sepsán advokátem. Z evidence Ústavního soudu bylo přitom zjištěno, že navrhovatelka podala od roku 2010 již několik ústavních stížností, přičemž v řadě z nich byla vyzývána k odstranění jejich vad s vyrozuměním o náležitostech návrhu. Navrhovatelce, která byla Ústavním soudem v nedávné době opakovaně obeznámena s podmínkou povinného právního zastoupení a dalšími náležitostmi ústavní stížnosti, je tedy dobře známo, jaké náležitosti zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení a náležitostech návrhu dostávalo navrhovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve více případech předchozích (ostatně i s tímto postojem Ústavního soudu již byla navrhovatelka seznámena např. v usnesení sp. zn. III. ÚS 452/11). Setrvání na požadavku dalšího vždy nového a totožného poučování stěžovatelů by totiž bylo jen postupem formalistickým a neefektivním. K požadavku "odstranit" povinné zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti se Ústavní soud rovněž opakovaně vyjádřil, a to negativně.
Ústavní soud proto v posuzované věci shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a návrh odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. března 2012
Dagmar Lastovecká
soudce zpravodaj