ECLI:CZ:US:2012:2.US.797.12.1
sp. zn. II. ÚS 797/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatelky D. N., zastoupené Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem se sídlem Ostrava, Místecká 329/258, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2011 č. j. 25 Cdo 5080/2009-249, Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. srpna 2009 č. j. 8 Co 171/2009-221 a Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 20. 1. 2009 č. j. 115 C 413/2006-195, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelka se domáhala zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčena v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. U Okresního soudu v Karviné podala žalobu proti notářce, jejíž pracovnice podle jejího přesvědčení nepostupovala při ověřování podpisu na kupní smlouvě řádně, čímž zavinila, že tuto podepsala osoba vystupující podvodně pod identitou skutečného vlastníka prodávané nemovitosti, což mělo za následek neplatnost smlouvy a vznik škody na její straně (jako kupující) ve výši 700.000,- Kč. Poněvadž soud I. stupně žalobu zamítl a odvolací soud jeho rozhodnutí potvrdil, podala proti rozsudku soudu II. stupně dovolání. V něm zejména namítala nesprávný postup soudů, které při posuzování odpovědnosti žalované vycházely z normy, která nabyla účinnosti až po vzniku škody a nikoliv podle notářského řádu, stanovícího odpovědnost notáře za škodu, která byla účastníkovi způsobena v souvislosti s výkonem jeho činnosti a existenci liberačních důvodů neobsahujícího. K uvedenému však Nejvyšší soud nepřihlédl, ve svém rozsudku dospěl k závěru, že odvolací soud sice zcela přesně v odůvodnění nevymezil předpoklady odpovědnosti žalované, rozhodl však věcně správně, a proto dovolání zamítl. Dále stěžovatelka uvedla, že takový výklad a závěr soudu - podle ní k nedbalé činnosti při úředním úkonu, vede k porušování základních právních jistot občanů. Sama se stala výrazně poškozeným subjektem transakce, proto hledala alespoň jistou míru satisfakce újmy, té se jí nedostalo, při rozhodování o nákladech řízení soudy ani nepoužily ustanovení §150 občanského soudního řádu. Z uvedených důvodů proto navrhla zrušení všech výše citovaných rozsudků.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí je také zjištění, že byl návrh podán po lhůtě k tomu stanovené [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, §43 odst. 2 písm. a) zákona č 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud ze skutkových zjištění učiněných soudy za použití a výkladu §52 a násl. zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářského řádu ve znění účinném v době ověření podpisu na kupní smlouvě) opodstatněně shledal, že k nesprávnému výkonu notářské činnosti při ověřování podpisu nedošlo, žalovaná proto není odpovědná za škodu podle §57 notářského řádu a k prokazování zprošťujících okolností tedy důvod nebyl ani dán. Proto dovolání, které tak nenaplnilo obsah §241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, opodstatněně zamítl, když v odůvodnění konstatoval, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné - na jeho vyčerpávající obsah lze v dalším odkázat.
Ústavní soud připomíná, že v posuzované věci jde o případ odlišný ve srovnání s věcí rozhodovanou pod sp. zn. I. ÚS 529/09. Jak Ústavní soud uvedl v bodu 30. odůvodnění nálezu sp. zn. I. ÚS 529/09, je "nezbytné, aby notář vždy zkoumal nejen totožnost účastníků a jejich zástupců, ale také pravost zástupcem předkládané plné moci". Způsob a intenzita tohoto ověřování závisí na povaze ověřované skutečnosti, zejména na tom, zda jde o listinu veřejnoprávní či soukromoprávní.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu jako zjevně neopodstatněný odmítnut, návrh směřující proti rozhodnutí soudu I. a II. stupně pak jako návrh podaný po lhůtě k tomu stanovené [§43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 27. března 2012
Jiří Nykodým
předseda senátu Ústavního soudu