ECLI:CZ:US:2012:2.US.96.12.2
sp. zn. II. ÚS 96/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 2645/2010-77 ze dne 21. 12. 2010 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2510/2011 ze dne 19. 10. 2011, spojené s návrhem na zrušení ustanovení §241 odst. 4, ustanovení §237 odst. 3, uvozovací věty ustanovení §239 odst. 1 a poslední věty ustanovení §239 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 1. 2012, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2510/2011 ze dne 19. 10. 2011, jímž bylo pro nepřípustnost odmítnuto dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 8 Co 2645/2010-77 ze dne 21. 12. 2010. Posledně citovaným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 25 C 645/2009-70 ze dne 19. 10. 2010 o odmítnutí žaloby stěžovatele podle §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), pro neodstranění vad žalobního návrhu. Stěžovatel tvrdí, že postupem dotčených soudů došlo k zásahu do jeho práva na soudní ochranu.
Současně stěžovatel navrhl derogaci ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř. pro jeho rozpor s čl. 5 Listiny základních práv a svobod, jakož i ustanovení §237 odst. 3, uvozovací věty ustanovení §239 odst. 1 a poslední věty ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Z úřední činnosti je Ústavnímu soudu známo, že stěžovatel byl mnohokrát v minulosti informován o zákonem požadovaných náležitostech ústavní stížnosti (stěžovatel vystupoval v řízení před Ústavním soudem již asi ve sto sedmdesáti projednávaných věcí) a vzdor tomu vykazuje posuzovaná ústavní stížnost vady. Evidentně nebyla sepsána advokátem, ani k ní nebyla přiložena plná moc advokátovi zmocněnému stěžovatelem. Nebyly přiloženy kopie napadených rozhodnutí a konečně podání nebylo předloženo v zákonem požadovaném počtu stejnopisů.
Stěžovatel byl rovněž Ústavním soudem v minulosti opakovaně uvědomen i o tom, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech ústavní stížnosti dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech, protože by se jednalo jen o neefektivní a formalistický postup (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 3034/11 ze dne 1. 11. 2011).
Z takto vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu podaného podle §74 zákona o Ústavním soudu. Je-li totiž samotná ústavní stížnost neschopná věcného projednání, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu, anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavnímu soudu tudíž nezbylo než návrh na zrušení §241 odst. 4, §237 odst. 3, uvozovací věty ustanovení §239 odst. 1 a poslední věty ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř. odmítnout podle §43 odst. 1 písm. a) ve spojení s §43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. února 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu