ECLI:CZ:US:2012:3.US.104.12.1
sp. zn. III. ÚS 104/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. V., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem v Litoměřicích, Nerudova 22, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2010 č. j. 29 T 364/2006-387 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2011 č. j. 5 To 338/2010-427, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatel podal návrh na zrušení obou shora uvedených rozhodnutí, údajně zasahujících do jeho práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. a nebyl to ani jeho úmysl. Polemizuje s jednotlivými skutkovými zjištěními obecných soudů a uvádí, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl právě on, kdo se dopustil skutku uvedeného v napadených rozhodnutích.
Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byli stěžovatel a obžalovaná L. I. uznáni vinnými, a to stěžovatel spácháním trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a odst. 3 písm. b) tr. zák. a obžalovaná L. I. pomocí k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zák. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce čtyř let a byla mu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody, způsobené poškozenému J. K., částku 253.824 Kč s příslušenstvím. U obžalované L. I. bylo podle §24 tr. zák. upuštěno od potrestání. Proti tomuto rozsudku podal odvolání stěžovatel, obžalovaná L. I. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zák. a obžalovaná L. I. pomocí k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. c), §247 odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. zák. Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce dvou let a byla mu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody, způsobené poškozenému J. K., částku 253.824 Kč s příslušenstvím. U obžalované L. I. bylo podle §24 tr. zák. upuštěno od potrestání.
Ústavní soud dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu a interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdyby napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.
Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že její podstatou je jen opakovaná polemika stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů. Ústavní soud nezjistil v rozhodnutí obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele. Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna. Odvolací soud reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které tento znovu předložil v ústavní stížnosti. Tvrzení stěžovatele o tom, že obecné soudy nerespektovaly zásadní zásady trestního řízení, není ničím podloženo. V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele. V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a není nutno znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.
Jak plyne z výše uvedeného, Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci došlo k jakémukoli zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Právo na spravedlivý proces (podle čl. 36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající představám stěžovatele. Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Okolnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti. V projednávaném případě Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohl napadená rozhodnutí zrušit. Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. února 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu