ECLI:CZ:US:2012:3.US.1108.12.1
sp. zn. III. ÚS 1108/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. J. S., zastoupené Mgr. Zdeňkou Novákovou, advokátkou v Ostravě - Mariánské Hory, Daliborova 421/15, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. prosince 2011 č. j. 42 Co 249/2011-193, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení shora uvedeného rozsudku, jímž měla být porušena její základní práva dle čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 1. prosince 2010 č. j. 37 C 414/2004-143 zamítl žalobu stěžovatelky na zaplacení částky 2 659 Kč s příslušenstvím a uložil stěžovatelce zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 7 125 Kč. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti opakuje tytéž námitky, které již uplatnila v odvolacím řízení. Podstatou jejích tvrzení je nesouhlas se závěry obecných soudů ohledně zápočtu pohledávky žalovaného, představující náklady na opravu bytu, na pohledávku stěžovatelky, týkající se neuhrazeného přeplatku ze záloh na služby. Nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že pohledávky žalovaného existovaly, byly způsobilé k započtení a žalovaný dal najevo, na které pohledávky stěžovatelky přeplatky započte.
Podle stěžovatelky je interpretace obecných soudů natolik extenzivní, že zasáhla do jejích základních práv a porušila čl. 4 odst. 4 Listiny. Odvolací soud měl dále porušit zásadu volného hodnocení důkazů, neboť jeho skutkové závěry jsou výrazem zjevného vnitřního rozporu, a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu. Stěžovatelka uvádí, že i přesto, že se jedná o řízení o zaplacení částky 2 659 Kč s příslušenstvím, nelze na její věc nahlížet jako na spor bagatelní, neboť v jejím případě je třeba vzít v potaz širší kontext, zejména další právní spory, které stěžovatelka vede v souvisejících právních kauzách u Okresního soudu v Ostravě. Stěžovatelka nesouhlasí také s rozhodnutím krajského soudu o náhradě nákladů řízení.
Ústavní soud předesílá, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Jeho úkolem není skutkově a právně objasňovat věci, to patří do pravomoci obecných soudů. Nepřehodnocuje ani jimi prováděné dokazování. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí, pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci porušující ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Poté co se Ústavní soud seznámil s obsahem napadeného rozhodnutí v kontextu stěžovatelčiných argumentů, relevantních pro posouzení věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přestože stěžovatelka argumentuje porušením práva na spravedlivý proces, podstatou její ústavní stížnosti je pouze polemika se skutkovými a právními závěry krajského soudu. Její tvrzení jsou zcela v rovině podústavního práva (otázka opravy balkonu, zahrnutí balkonu mezi obvodové zdivo, apod.), čímž staví Ústavní soud do role další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy, jíž však není.
Ústavní soud si rovněž ověřil, že krajský soud se argumenty stěžovatelky (totožnými s těmi v ústavní stížnosti) odpovídajícím způsobem zabýval, podrobně se s nimi vypořádal a své právní závěry patřičně odůvodnil. Pokud dospěl k závěru, že pohledávky žalovaného existovaly a byly způsobilé k započtení, jedná se o projev jeho nezávislého rozhodování, jehož důvody v odůvodnění svého rozsudku srozumitelně a důkladně rozvedl. Ústavní soud neshledal ani žádná pochybení v rozhodnutí krajského soudu o náhradě nákladů řízení a v podrobnostech odkazuje na odůvodnění jeho rozsudku.
Navzdory tvrzení stěžovatelky se v dané věci jedná o typickou bagatelní věc, která není pro svůj význam schopna dosáhnout úrovně porušení základních práv a svobod. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05, III. ÚS 748/07, I. ÚS 931/08, IV. ÚS 697/09 a další, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz) dal v této souvislosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí) je úspěšnost ústavní stížnosti pro zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatelka dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Skutečnost, že dotčený soud své rozhodnutí odůvodnil právním závěrem, se kterým se stěžovatelka neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti. Rozdílný názor na interpretaci jednoduchého práva nemůže založit porušení práva na soudní ochranu či spravedlivý proces.
Vzhledem ke shora uvedenému byla ústavní stížnost stěžovatelky, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu