ECLI:CZ:US:2012:3.US.1328.12.1
sp. zn. III. ÚS 1328/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Ing. R. N., zastoupeného JUDr. Ing. Michalem Matějkou, advokátem se sídlem Klimentská 46, 110 01 Praha 1, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. ledna 2012 č. j. 9 Ao 8/2011-68, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem Nejvyšší správní soud (I.) zamítl návrh stěžovatele na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 11/2007 Sb. hl. m. Prahy, kterým se vymezují oblasti hlavního města Prahy, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určité úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy, ve znění pozdějších předpisů, (II.) odmítl návrh na zrušení usnesení rady hl. m. Prahy č. 564 ze dne 5. května 2009 a (III.) rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Toto rozhodnutí napadl stěžovatel formálně bezvadnou ústavní stížností a tvrdil, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a ústavních kautel zakotvených v čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 14 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel zevrubně kritizoval způsob, jímž se Nejvyšší správní soud vypořádal s argumenty obsaženými v jeho návrhu, přičemž jej označil za nedostatečný, neodpovídající jeho námitkám a nerespektující co do učinění finálního úsudku jednotlivé komponenty principu proporcionality. Své námitky (návrhové body) předložené Nejvyššímu správnímu soudu opětovně předestřel v ústavní stížnosti a domáhal se, aby Ústavní soud v záhlaví uvedený rozsudek nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Názoru stěžovatele, že se Nejvyšší správní soud náležitě nevypořádal s argumenty, jimiž svůj návrh podložil, Ústavní soud nepřisvědčil. Po přezkoumání obsahu odůvodnění napadeného rozsudku dospěl k závěru, že Nejvyšší správní soud respektoval shora označené kautely plynoucí z ústavního pořádku. Své závěry v kontextu relevantních námitek stěžovatele způsobem nevykazujícím prvky svévole a pohybujícím se v rámci logicky akceptovatelného argumentačního pole dostatečně a náležitě odůvodnil. Přesvědčivě reagoval na argumenty stěžovatele, jež jsou rovněž opětovně formulovány v ústavní stížnosti, pročež na obsah napadeného rozsudku, jež je takto výrazem nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), postačí odkázat.
Ústavní stížnost byla za této situace posouzena jako zjevně neopodstatněná a rozhodnuto o ní, jak ve výroku usnesení obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2012
Jiří Mucha
předseda senátu Ústavního soudu