ECLI:CZ:US:2012:3.US.1401.11.1
sp. zn. III. ÚS 1401/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. B., zastoupeného JUDr. Radomilem Mackem, advokátem v Lanškrouně, nám. J. M. Marků 92, proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 14. 3. 2011 č. j. 2 KZT 162/2011-7, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 13. 5. 2011 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení v záhlaví označeného usnesení s tím, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ústavně zaručené právo na obhajobu.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh Ústavní soud zjistil, že napadeným rozhodnutím byla zamítnuta stížnost advokáta JUDr. Radomila Macka proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání M. B. z důvodu, že byla podána osobou neoprávněnou, a dále že kromě ústavní stížnosti stěžovatel podal podnět k ministru spravedlnosti k podání stížnosti pro porušení zákona.
Ze sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 1. 12. 2011 pak vyplynulo, že ministr spravedlnosti na základě podnětu stěžovatele podal dne 12. 8. 2011 (pod č. j. 581/2011-OD-SPZ) stížnost pro porušení zákona ve stěžovatelův prospěch.
Z dopisu Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2012, resp. z jeho přílohy Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud uvedenou stížnost pro porušení zákona projednal a v rozsudku ze dne 14. 12. 2011 č. j. 6 Tz 77/2011-22 vyslovil, že předmětným usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové byl v neprospěch obviněného M. B. porušen zákon v ustanovení §147 odst. 1 písm. a), b) trestního řádu a v §148 odst. 1 písm. b) trestního řádu, toto usnesení zrušil (a to včetně dalších rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu), a státnímu zástupci uvedeného státního zastupitelství přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Vzhledem k principu subsidiarity ústavní stížnosti (coby ultima ratio) Ústavní soud vyčkal se svým rozhodnutím výsledku výše zmíněného řízení o stížnosti pro porušení zákona. Jak bylo již výše zmíněno, Nejvyšší soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil státnímu zástupci k novému řízení a rozhodnutí. Z uvedeného plyne, že rozhodnutí, které bylo předmětem ústavní stížnosti, nyní právně neexistuje, a řízení ve věci usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno stěžovatelovo trestní stíhání, dále pokračuje, přičemž stěžovatel dosud nevyčerpal jím podanou stížnost jako procesní prostředek, který mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje (pod pojmem "vyčerpání" nutno rozumět nejen podání daného prostředku, ale i rozhodnutí příslušného orgánu o něm), resp. stěžovatel netvrdí opak a "nové" rozhodnutí státního zástupce nenapadá.
Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. února 2012
Jiří Mucha v. r.
soudce Ústavního soudu