ECLI:CZ:US:2012:3.US.3194.11.1
sp. zn. III. ÚS 3194/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky ČSAD POLKOST, spol. s r. o., IČ: 463 51 973, se sídlem nám. Smiřických 16, 281 63 Kostelec nad Černými Lesy, právně zastoupené Mgr., Bc. Tomášem Kasalem, advokátem se sídlem Legerova 148, 280 02 Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 2011 č. j. 15 Co 211/2011-54, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. října 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 2011 č. j. 15 Co 211/2011-54, a to pro porušení článku 37 odst. 3 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Pro posouzení důvodnosti podané ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis, vedený u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 EC 194/2011.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 16. května 2011 č. j. 14 EC 194/2011-13, ve spojení s usnesením tohoto soudu ze dne 3. června 2011 č. j. 14 EC 194/2011-34, bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 194 400,- Kč s příslušenstvím, žalovanému D. K. byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") na náhradu nákladů řízení částku 49.500,- Kč a dále bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobkyni. Uvedené usnesení soudu prvního stupně napadla žalobkyně odvoláním. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. července 2011 č. j. 15 Co 211/2011- 54 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 49.140,- Kč.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že nepodala odvolání do merita věci, nýbrž odvoláním napadla toliko výrok o výši nákladů řízení. Její odvolání nenapadalo výroky o zastavení řízení či vrácení soudního poplatku. Odvolací soud přesto, že se ve svém odůvodnění zaobírá pouze argumentací účelnosti vynaložených nákladů řízení - tedy fakticky výší nákladů řízení, následně rozhodl v otázce nákladů odvolacího řízení, jako by došlo k přezkoumání merita žaloby či procesního rozhodnutí, tj. pohledávky v souhrnné výši 194 400,- Kč.
Stěžovatelka dále namítá, že neměla možnost se vyjádřit k vyjádření žalovaného a ani předestřít svůj právní názor, osvětlit svůj procesní postup (v případě nejasnosti) a provést hodnocení dané věci. Stěžovatelka namítá, že byla zcela vyloučena z odvolacího řízení, bylo jí jen doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu se zcela nekorespondujícím závěrem s procesním postupem stěžovatelky jako odvolatelky.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
V ústavní stížnosti stěžovatelka především namítá, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil rozsah podaného odvolání, neboť odvolání bylo prý podáno jen do výroku o nákladech řízení. Z přiloženého spisového materiálu (spis Okresního soudu v Novém Jičíně vedený pod sp. zn. 14 EC 194/2011) Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka ve svém odvolání uvedla, že "Předmětem daného rozhodnutí bylo v rámci výroku I. rozhodnutí o zastavení řízení, v rámci výroku č. II. byla stanovena povinnost žalovanému zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 49 500,- Kč a konečně v rámci výroku III. bylo rozhodnuto o vrácení soudního poplatku žalobci. Proti výše uvedenému usnesení je podáváno v zákonné lhůtě toto odvolání žalobcem - odvolatelem." (č. l. 20). Rovněž z dalšího obsahu odvolání vyplývá, že toto směřuje proti napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně jako celku a není napadán pouze výrok o nákladech řízení. V odvolání stěžovatelka především namítá, že nebyly splněny podmínky pro spojení jednotlivých věcí ke společnému řízení. V petitu svého odvolání pak stěžovatelka navrhla, aby "odvolacím soudem buď došlo ke zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení ve smyslu ustanovení §221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.", či aby s využitím ustanovení §220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. bylo rozhodnuto o zastavení jednotlivých řízení, a o náhradě nákladů těchto řízení, tak jak je dále konkretizováno v odvolání stěžovatelky (č. l. 20 an).
Uvedená námitka stěžovatelky proto není důvodná, rozsah odvolání byl odvolacím soudem posouzen správně.
Stejně tak není relevantní námitka stěžovatelky, že se nemohla seznámit s vyjádřením žalovaného k odvolání, neboť odvolací soud nemá zákonnou povinnost seznamovat odvolatelku s vyjádřeními dalších účastníků.
Podle ust. §214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není třeba u odvolacího soudu nařizovat jednání, jestliže odvolání směřuje proti usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o předběžném opatření, nebo jinému usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé; pro úplnost je třeba uvést, že dle ust. §214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. jednání není třeba nařizovat u odvolacího soudu ani tehdy, týká-li se odvolání toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předběžné vykonatelnosti.
Ústavní soud ověřil, že postupu Krajského soudu v Ostravě, který v souzené věci na základě odvolání podaného stěžovatelkou přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu, nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.
Ústavní soud ověřil, že krajský soud rozhodoval v souladu s principy hlavy páté Listiny, jeho rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolné, ale toto rozhodnutí je výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislého soudu.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu