ECLI:CZ:US:2012:3.US.3528.11.1
sp. zn. III. ÚS 3528/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. H. S., advokátky, právně zastoupené JUDr. Janou Materovou, advokátkou AK se sídlem Poštovní 31, 702 00 Ostrava 1, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2011 č. j. 57 Co 204/2011-168, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 25. listopadu 2011, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 7. března 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 204/2011- 168 ze dne 25. srpna 2011, a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 57 Co 204/2011-168 ze dne 25. srpna 2011 byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 36 C 199/2009-118 ze dne 17. prosince 2010, kterým soud prvního stupně uložil žalované (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") povinnost zaplatit žalobci Ing. J. K. částku 45.586,- Kč a na nákladech řízení žalobce částku 1.117,82 Kč a uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 1.820,- Kč; dále odvolací soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku 7 776,- Kč.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že obecné soudy v její právní věci nerozhodly v souladu se zákonem a s existující judikaturou a porušily tak její právo na spravedlivý proces. Podle názoru stěžovatelky soudy pochybily, pokud předběžně neposoudily otázku, zda by žalobce při jiném postupu advokátky se svou žalobou na určení vlastnictví u soudu opravdu uspěl, jak to Nejvyšší soud v podobných případech judikuje.
Stěžovatelka soudům vytýká, že se v daném případě nezabývaly otázkou, zda škoda vznikla následkem nesprávného výkonu advokacie a že nedaly stěžovatelce možnost, aby se zodpovědnosti zprostila. Stěžovatelka je toho názoru, že v projednávaném případě neučinila jako advokátka nic, co by zhoršilo naději na úspěch jejího klienta. Naopak záměnou účastníků se jakási, byť malá naděje na úspěch, vytvořila.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Jestliže stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, vydanému v občanskoprávním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; jako soudnímu orgánu ochrany ústavnosti Ústavnímu soudu nepřísluší - zásadně - podávat výklad podústavního práva, a není - oproti Nejvyššímu soudu - povolán ani k tomu, aby dbal o jednotu (sjednocování) soudní praxe. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti mnohokrát výslovně konstatoval, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.
Z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka uplatňuje tytéž námitky, jaké uplatnila již ve svém odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, se kterými se přesvědčivým a vyčerpávajícím způsobem vypořádal již odvolací soud. Ústavní stížnost postrádá jakoukoli ústavně právní argumentaci. Stěžovatelka tak staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na článek 83 Ústavy České republiky zjevně nepřísluší.
V souzené věci odvolací soud nepřisvědčil námitce stěžovatelky, že se měl zabývat jako předběžnou otázkou posouzením úspěšnosti žalobce ohledně původního požadavku na určení vlastnictví. Odvolací soud poukázal na to, že žalobcem požadovaná škoda není škodou vzniklou žalobci nevyhověním žalobě ve věci samé, která by byla peněžním ekvivalentem hodnoty předmětných nemovitostí. Škoda, která je žalována, spočívá v tom, že žalobce byl povinen platit takové náklady řízení, které by nezaplatil, jestliže by k záměně účastníků nedošlo. Za této situace odvolací soud rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdil.
Ústavní soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě jasně a srozumitelně zdůvodnil své rozhodnutí. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu je zřejmé, že tento soud se zabýval námitkami stěžovatelky obsaženými v ústavní stížnosti, přičemž ve svém rozhodnutí řádně odůvodnil, proč námitky stěžovatelky neshledal důvodnými. Rozhodnutí odpovídá skutkovým zjištěním a rovněž není v rozporu s ustálenou judikaturou obecných soudů.
Ústavní soud ověřil, že v projednávané věci byly dodrženy požadavky vyplývající z výše vymezeného rámce ústavního přezkumu případů věcně obdobných projednávané věci. Ústavní soud nezjistil ústavně nekonformní interpretaci aplikovaných právních předpisů. V postupu odvolacího soudu nelze shledat ani prvky svévole ani extrémní rozpor mezi skutkovým zjištěním a právními závěry, jež z něho soud vyvodil. Nelze tedy rozhodnutí odvolacího soudu hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. března 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu