ECLI:CZ:US:2012:3.US.3672.11.1
sp. zn. III. ÚS 3672/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. března 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené Mgr. Danielem Olivíkem, advokátem se sídlem Stodolní 31, 702 00 Ostrava, v substituci Mgr. Tadeuszem Zientkem se sídlem Stodolní 31, 702 00 Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. září 2011 č. j. 20 Cdo 2810/2010-828, usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. března 2009 č. j. 10 Co 1170/2008-701 a proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 17. října 2008 č. j. 39 E 1227/98-655, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 7. 12. 2011, napadá stěžovatelka všechna v záhlaví usnesení označená rozhodnutí a tvrdí, že jimi byla porušena její základní práva a svobody ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
V ústavní stížnosti stěžovatelka poukazuje na své návrhy na zastavení výkonu rozhodnutí nařízených usneseními Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pro vymožení pohledávky Finančního úřadu v Havířově ve výši 313 333,- Kč podle výkazu nedoplatků ze dne 23. 9. 1994 č. j. FÚ/ŠR/232/94, které Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usnesením ze dne 17. 10. 2008 č. j. 39 E 1227/98-655 zamítl. Stěžovatelka tvrdí, že výše označený soud, stejně jako následně i Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, se nezabývaly námitkami stěžovatelky uplatněnými podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a), písm. h) o. s. ř. o tom, že výkaz nedoplatků se dosud nestal vykonatelný pro jeho nedoručení stěžovatelce a výkon rozhodnutí je nepřípustný, neboť je zde jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. Obecné soudy prý v odůvodněních napadených rozhodnutí pouze odkázaly na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu, v němž byly tyto otázky již vyřešeny. Stěžovatelka nesouhlasí s takovou argumentací především proto, že rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2003 sp. zn. 10 Co 1254/2002, na které zřejmě tyto soudy odkazují, bylo vydáno v rámci řízení o nařízení exekuce; nejde proto o otázku, která by nemohla být znovu předmětem přezkumu z hlediska jí uplatněných důvodů zastavení exekuce. Takový postup považuje stěžovatelka za svévolný, nerespektující příslušná ustanovení procesního předpisu, přičemž je tím tak "devalvován" účel zahájeného řízení o zastavení, resp. přerušení výkonu rozhodnutí.
Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v údajně neúplném odůvodnění napadených rozhodnutí, neboť oba soudy se v nich nevypořádaly se skutečnostmi, které během řízení vyšly najevo, přičemž ani neuvedly, z jakých důvodů se jimi v odůvodnění nezabývaly. Soudu prvního stupně stěžovatelka dále vytýká, že se nezabýval její žádostí o prominutí jí vyměřené daně, kteroužto skutečnost stěžovatelka uvedla ve svém návrhu na odklad výkonu rozhodnutí.
II.
Z připojených listin se zjišťuje, že Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl usnesením ze dne 17. 10. 2008 pod č. j. 39 E 1227/98-655 tak, že její návrhy na zastavení výkonu rozhodnutí nařízeného usnesením téhož soudu ze dne 17. 1. 2005 č. j. 39 E 1227/98-404, doručené soudu dne 3. 4. 2007, 5. 4. 2007 a 14. 8. 2008 zamítl, zamítl rovněž její návrhy na odklad provedení výkonu téhož usnesení, doručené soudu dne 25. 6. 2007 a 13. 2. 2008.
V odůvodnění okresní soud uvedl, že usnesením ze dne 17. 1. 2005 č. j. 39 E 1227/98-404 nařídil podle výkazu nedoplatků Finančního úřadu v Havířově ze dne 23. 9. 1994 č. j. FÚ/ŠR/232/94 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 313 333,- Kč výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí povinné ve společném jmění manželů, zapsaných na LV č. 705 Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Havířov pro kat. území Šumbark a obec Havířov. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2005 č. j. 10 Co 241/2005-437 bylo usnesení okresního soudu potvrzeno, takže usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci dnem 7. 9. 2005. Výše uvedené návrhy posoudil okresní soud jako návrhy na zastavení výkonu rozhodnutí, které byly součástí podaných žalob pro zmatečnost. Soud poukázal na skutečnost, že námitka stěžovatelky o nedoručení výkazu nedoplatků byla již vyřešena "v předcházejících rozhodnutích odvolacího soudu", přičemž důvod k zastavení výkonu rozhodnutí okresní soud neshledal ani podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, či podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 3. 2009 č. j. 10 Co 1170/2008-701 potvrdil usnesení okresního soudu, přičemž zdůraznil, že v projednávané věci nejsou dány důvody pro zastavení nebo pro odklad výkonu rozhodnutí; důvod uváděný stěžovatelkou ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., tedy námitku, že oprávněný nemá na vymáhané plnění hmotný nárok - nelze řešit ve vykonávacím řízení, ale v řízení nalézacím, neboť soud v řízení o výkon rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Výzvou k zaplacení daňového nedoplatku se neřeší ani neukládá hmotněprávní povinnost k placení daně; svou podstatou jde o upomínku o její zaplacení. Její doručení není zákonnou podmínkou pro nařízení výkonu rozhodnutí. Rovněž odvolací soud poukázal na své dřívější rozhodnutí v této věci, které se otázkou vykonatelnosti zabývaly a vypořádaly se s ní.
Nejvyšší soud ČR dovolání stěžovatelky usnesením ze dne 21. 9. 2011 č. j. 20 Cdo 2810/2010-828 odmítl jako nepřípustné.
III.
Po zvážení obsahu napadených rozhodnutí a námitek stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud v souvislosti s projednávanou ústavní stížností konstatuje, že skutkově a právně obdobnými námitkami stěžovatelky, směřujícími proti usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 17. 1. 2005 č. j. 39 E 1227/98-404 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2005 č. j. 10 Co 241/2005-437 ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v Havířově proti stěžovatelce (jako povinné) pro shodnou částku, se již Ústavní soud zabýval ve věci ústavní stížnosti téže stěžovatelky vedené pod sp. zn. III. ÚS 251/06. Nyní projednávaná ústavní stížnost je svou podstatou shodná potud, že se týká vedení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí, nařízeného na základě téhož vykonatelného výkazu nedoplatků Finančního úřadu v Havířově.
Ústavní soud zdůrazňuje, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou především záležitostí obecných soudů. Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů, provedené tímto soudem, a to ani kdyby měl pochybnosti ohledně soudem provedeného dokazování, či se s ním neztotožnil. Oba soudy v odůvodněních napadených rozhodnutí poukázaly na skutečnost, že námitky ohledně údajné nevykonatelnosti exekučního titulu stěžovatelka vznáší opakovaně, přičemž její námitky nebyly oběma soudy shledány důvodnými. Podle jejich zjištění není dán zákonný důvod pro zastavení řízení ani podle ustanovení §268 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť exekuční titul je způsobilý mít účinky spojené s nařízením výkonu rozhodnutí, ani podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Jestliže stěžovatelka oponuje skutkovému zjištění soudů o vykonatelnosti exekučního titulu v návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pouhým tvrzením o opaku, aniž je k prokázání svého tvrzení schopna poskytnout věrohodný důkaz, nemůže očekávat, že pouhá skutková polemika (byť opakovaně uplatňovaná v různých opravných prostředcích) může vést ke změně dosavadního skutkového zjištění.
Stěžovatelkou namítané údajné nedoručení výzvy k zaplacení daňového nedoplatku není pro posouzení vykonatelnosti exekučního titulu relevantní, jak ostatně připomněl i dovolací soud, neboť exekučním titulem je v dané věci výkaz nedoplatků finančního úřadu.
V souvislosti s namítaným důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. soudy všech tří stupňů shodně poukázaly na skutečnost, že v řízení o výkonu rozhodnutí již věcnou správnost exekučního titulu nelze přezkoumávat.
Nelze souhlasit se stěžovatelkou rovněž v tom, že by se soudy nezabývaly jejími návrhy na odklad nařízeného výkonu rozhodnutí, a že nepřihlédly k její žádosti o prominutí daně.
Z připojené fotokopie předkládací zprávy k žádosti o prominutí daně ze dne 8. 7. 2009 je zřejmé, že stěžovatelka tuto žádost předkládá opakovaně, ovšem s negativním výsledkem. V době rozhodování okresního soudu i soudu krajského nemohl být obsah této předkládací zprávy adresované Ministerstvu financí soudům znám. I kdyby tomu tak bylo, nemohla tato skutečnost nic změnit na negativním rozhodnutí těchto soudů o návrhu stěžovatelky, neboť důvody jí uvedené nebylo možné podřadit pod zákonné důvody pro odklad provedení výkonu, uvedené v ustanovení §266 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.
Ústavní soud nezjistil, že by ústavní stížností napadená rozhodnutí porušila ústavně garantovaná základní práva, a proto ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. března 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu