ECLI:CZ:US:2012:3.US.3675.12.1
sp. zn. III. ÚS 3675/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 18. října 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů A) obchodní společnosti KIPPER, s. r. o., IČ: 267 69 824, se sídlem Korytná 4, 100 00 Praha 10 - Strašnice a B) V. Z., oba zastoupeni JUDr. Vladimírou Pajerovou, advokátkou AK se sídlem Fügnerovo nám. 3, 120 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. 14 Cmo 19/2011-242 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177, za účasti 1) Vrchního soudu v Praze a 2) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, podanou společně oběma stěžovateli, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. září 2012, se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. 14 Cmo 19/2011-242 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177, a to pro porušení čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177 soud vyhověl návrhu navrhovatelky společnosti KIPPER, s. r. o. [v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka ad A)"] a zapsal této společnosti do obchodního rejstříku změnu sídla, jednatelů a společníků.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 2012 č. j. 14 Cmo 19/2011-242 bylo odmítnuto odvolání společnosti KIPPER, s. r. o. proti výše uvedenému usnesení Městského soudu v Praze s odůvodněním, že odvolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž již není odvolání přípustné, neboť k podání odvolání není subjektivně legitimován účastník, který se po rozhodnutí soudu prvního stupně odvolání vzdal.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že společnosti KIPPER, s. r. o., a původnímu jednateli V. Z. byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2010 č. j. F 76167/2010, C 92514-177 o provedení zpětného zápisu v obchodním rejstříku odebrána jakákoliv možnost se proti tomuto rozhodnutí bránit, neboť původnímu jednateli nebylo rozhodnutí soudu doručeno a dozvěděl se o jeho vydání náhodou. Opravný prostředek, který byl podán za společnost KIPPER, s. r. o. advokátkou JUDr. Vladimírou Pajerovou, byl odvolacím soudem odmítnut jako nepřípustný, s odůvodněním, že proti rozhodnutí, které účastník převzal a vzdal se práva odvolání, nelze odvolání podat, neboť usnesení již nabylo právní moci. Stěžovatelé namítají, že Vrchní soud v Praze se vůbec nezabýval tím, že rozhodnutí bylo převzato a vzdání se odvolání bylo učiněno neoprávněnou osobou Z. P., který není jednatelem společnosti KIPPER, s. r. o., a tedy takové vzdání se odvolání a převzetí listiny nemůže být platné ani účinné a nemůže vyvolat právní účinky nabytí právní moci usnesení Městského soudu ze dne 22. června 2010, na základě něhož došlo k provedení zpětného zápisu.
III.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Stěžovatel ad B) nebyl účastníkem řízení, ze kterých vzešla ústavní stížností napadená rozhodnutí, a není proto ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, v daném případě stěžovatelem ad B).
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení.
Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
V souladu s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Podle ust. §229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. V ústavní stížnosti stěžovatelka ad A) neuvedla, že by tohoto opravného prostředku využila.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami (zmatečností) postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Podmínkou, která musí být v zásadě splněna ještě před podáním ústavní stížnosti podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Vyčerpáním všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, není přitom jejich pouhé uplatnění, ale až rozhodnutí příslušného orgánu ve věci (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, C. H. Beck, 2001, str. 330; shodně rovněž např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 209/01 a sp. zn. II. ÚS 143/2000).
Z uvedených důvodů dospěl Ústavní soud v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost podaná stěžovatelkou ad A) je ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, přičemž Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podanou stěžovatelem ad B) podle ust. §43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh, který byl podán někým zjevně neoprávněným, ústavní stížnost podanou stěžovatelkou ad A) Ústavní soud podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný, neboť neshledal důvod k postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj