ECLI:CZ:US:2012:3.US.4172.12.1
sp. zn. III. ÚS 4172/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatelky M. V., zastoupené Mgr. Robertem Cholenským, advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 5, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2012 č. j. 4 Ads 13/2012-31, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud - pro porušení čl. 10 odst. 2, čl. 26, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 a čl. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené rozhodnutí, kterým Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2011 č. j. 10 Ad 24/2011-142, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Přípustnost ústavní stížnosti pokládá stěžovatelka za založenou tím, že Městský soud v Praze je povinen respektovat závazný právní názor Nejvyššího správního soudu vyslovený v ústavní stížností napadeném rozhodnutí, proti němuž již žádný opravný prostředek přípustný není.
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu") soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Nepřípustná je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu tohoto ustanovení není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o opravném prostředku. Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno. Ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat; v řízení, jež dosud probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné. Na tom nic nemění, že nadále bude vedeno řízení, usměrněné právním názorem, který v předchozím (napadeném) rozhodnutí vyslovil kasační soud.
Úkolem Ústavního soudu není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je - zásadně - povolán, z hledisek souhrnných, po pravomocném skončení věci, k posouzení, zda řízení jako celek a jeho výsledek obstojí v rovině ústavněprávní. Každý jiný postup by nepřípustně rozšiřoval kompetence Ústavního soudu a ve svém důsledku z něj činil další soudní instanci, mimořádnou též tím, že by byla způsobilá zasáhnout do řízení, jež dosud probíhá.
Za nemeritorní rozhodnutí, která jsou přesto (srov. kupříkladu nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 441/04) způsobilá bezprostředně zasáhnout do základních práv stěžovatele (tím, že vystihují "samostatnou uzavřenou část řízení", ačkoli řízení ve věci samé dosud neskončilo), nelze však považovat kasační rozhodnutí ve věci samé, neboť se jím jen věc vrací k dalšímu řízení před soudem nižšího stupně. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem kasačního soudu, nezakládá ani "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení, ani se tím neklade překážka k ústavněprávní oponentuře proti "skutečně" konečnému rozhodnutí o věci.
Platí tedy, že proti rozhodnutí, jímž kasační soud zrušil rozhodnutí krajského (městského) soudu vydaného v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, není ústavní stížnost přípustná (srov. v obdobné situaci též usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1829/08, sp. zn. III. ÚS 1493/08 a sp. zn. III. ÚS 2956/08, sp. zn. III. ÚS 254/10 a další).
Stěžovatelce nic nebrání, aby ústavní stížností (v budoucnu) napadla rozhodnutí, jež bude v její věci vydáno "o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje" (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), pakliže jí bude vskutku nepříznivé.
Ústavní stížnost jako návrh nepřípustný podle výše citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu bylo nutno odmítnout, aniž by bylo nezbytné vyčkat ohlášeného doplnění ústavní stížnosti.
Jen pro úplnost se poznamenává, že o situaci, kdy vyčerpat "všechny procesní prostředky" netřeba (§75 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu), v dané věci nejde očividně.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj