ECLI:CZ:US:2012:3.US.4186.12.1
sp. zn. III. ÚS 4186/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti V. S., zastoupené JUDr. Markétou Neklovou, advokátkou se sídlem Budilova 2384/2, 180 00 Praha 8, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. listopadu 2006 č. j. 21 C 231/2005-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 11. 2012, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označený rozsudek pro údajné porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Porušení základních práv a svobod spatřuje stěžovatelka v tom, že jí mělo být odepřeno její právo na spravedlivý proces, v němž by věc byla projednána v její přítomnosti a mohla se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Stěžovatelka dále považuje podanou ústavní stížnost za přípustnou, neboť jak uvádí, před jejím podáním "vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje".
Podstatou námitek obsažených v předmětné ústavní stížnosti je údajně nesprávný postup obvodního soudu, který neumožnil stěžovatelce účastnit se řízení před Obvodním soudem pro Prahu 1 ve věci vedené jím pod sp. zn. 21 C 231/2005, v němž se žalobce A. V., Pokrývačství, Klempířství po stěžovatelce (jako žalované) domáhal zaplacení 50 000,- Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo.
Podle tvrzení stěžovatelky soud "z neznámých důvodů" nedoručoval písemnosti spojené s předmětnou věcí na adresu stěžovatelky, na níž má i nyní evidováno trvalé bydliště, ale na jiné adresy, kde se však stěžovatelka nezdržovala. Označenému soudu stěžovatelka dále vytýká, že jí, jako osobě neznámého pobytu, ustanovil opatrovníka z řad pracovníků soudu, který však řádně nehájil její práva a nepodal proti rozsudku odvolání. Podle názoru stěžovatelky nebyl k ustanovení opatrovníka soudem v předmětné věci žádný důvod, neboť v té době bydlela na stejné adrese, jako nyní, o čemž věděl žalobce, který tuto adresu uvedl i ve své žalobě. Nebyly prý tak splněny podmínky postupu podle ustanovení §29 odst. 2 o. s. ř.
O napadeném rozsudku, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku s příslušným úrokem z prodlení a náklady řízení, se tak prý stěžovatelka dozvěděla až poté, co bylo proti ní v roce 2008 zahájeno exekuční řízení k vymožení pohledávky oprávněného.
Stěžovatelka reagovala tak, že podala návrh na prominutí zmeškání lhůty k odvolání a odvolání proti napadenému rozsudku. V obou případech bylo obvodním soudem rozhodnuto negativně.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu přiložených rozhodnutí obecných soudů se zjišťuje:
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2006 byla stěžovatelce jako žalované uložena povinnost zaplatit žalobci žalovanou částku včetně jejího příslušenství a náklady řízení z titulu smlouvy o dílo uzavřené dne 20. 3. 2001 mezi Městskou částí Praha 1, dvěma nájemníky půdního prostoru a A. V.
Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 21. 9. 2011 č. j. 21 C 231/2005-81 zamítl návrh stěžovatelky na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že stěžovatelka v návrhu označila za důvod návrhu nedoručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 11. 2006, v jehož důsledku proti němu nemohla podat odvolání. Obvodní soud pro Prahu 1 v odůvodnění svého rozhodnutí zdůraznil, že na tento důvod se podmínky uvedené v ustanovení §58 odst. 1 o. s. ř. nevztahují.
Rozhodnutí soudu prvního stupně poté potvrdil jako věcně správné Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 5. 2012 sp. zn. 69 Co 130/2012.
Usnesením ze dne 23. 8. 2012 č. j. 21 C 231/2005-105 odmítl Obvodní soud pro Prahu 1 odvolání stěžovatelky ze dne 31. 8. 2008 proti rozsudku ze dne 1. 11. 2006 č. j. 21 C 231/2005-28 jako opožděné.
III.
Dříve, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda je přípustná a zda splňuje všechny formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ta se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány či tvrzeny důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky (§75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv stěžovatele až v okamžiku, kdy již ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit.
Podle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
V souladu s ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. §72 odst. 3 zák. o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (ust. §72 odst. 4 zák. o Ústavním soudu).
Podle ust. §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastník nemohl před soudem vystupovat (§29 odst. 2 o. s. ř.) a nebyl řádně zastoupen, resp. podle ust. §229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. tak může učinit, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Jestliže stěžovatelka v ústavní stížnosti uplatnila právní námitky, aniž by však předtím využila řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu ust. §229 odst. 1 o. s. ř., jež k odstranění odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a je jí k dispozici), jde v tomto ohledu o ústavní stížnost nepřípustnou.
Jinak řečeno, již sama okolnost tvrzeného vadného postupu obvodního soudu, kterou stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, byla ve svém důsledku důvodem objektivně použitelným již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle ust. §229 odst. 1 o. s. ř.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedených důvodů (shodně se závěry vyjádřenými v dřívějších usneseních Ústavního soudu v obdobných věcech, např. sp. zn. III. ÚS 683/05, sp. zn. III. ÚS 533/05, sp. zn. III. ÚS 141/06 nebo sp. zn. III. ÚS 1086/07, dostupné na http://nalus.usoud.cz) dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
Ústavní soud neshledal ani důvody pro aplikaci výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, jako návrh nepřípustný odmítl, přičemž neshledal důvod k postupu podle ust. §75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj